Činoherní studio prochází v posledních měsících mnohými změnami, a protože část z nich souvisí s mým nástupem do pozice uměleckého šéfa, chtěl bych tento prostor využít k jejich souvislé a ucelené prezentaci.
Zřejmě nejviditelnější z nich je přestavba hereckého souboru, který s koncem této sezóny opouští Anna Kratochvílová, Václav Hanzl a Jan Jankovský. Všem třem chci za jejich práci pro Činoherní studio poděkovat a zároveň jim chci popřát hodně štěstí v další kariéře. Soubor naopak doplní Andrea Berecková, čerstvá absolventka KALD DAMU, a Petr Uhlík, jenž v ČS během minulé sezóny hostoval a nyní k nám přestupuje z pražského Divadla pod Palmovkou. Oba mě zaujali nejen svými výkony, ale také způsobem, jakým o divadle uvažují a jaké nároky na ně kladou.
V posledních letech pozorujeme rostoucí nedůvěru větší části společnosti vůči jejím institucím.
Divadlo, jako jedna z nich, musí na daný stav reagovat. Je třeba nejen ustavičně občerstvovat vztah vůči vlastnímu publiku – překvapovat je, lákat, znejistit, vyprovokovat –, ale také hledat nové (a nejen striktně divadelní) formy společného dialogu. Rozhodli jsme se proto zrekonstruovat foyer a divadelní bar – a pokusíme se je více rozžít. Stávající koncerty a výstavy, které však budou nově v gesci ústecké Fakulty umění a designu, doplní improvizační večery, slam poetry, autorská čtení a další program, který by akcentoval komunitní ráz divadla. To by v mých očích nemělo být úzkoprofilovou institucí, ale útočištěm pro všechny, které většinová kulturní nabídka nezasytí.
Minulé sezóny Činoherního studia byly zaštítěny názvem (Kdo s koho, Ztráty a nálezy, Až za hrob), který měl reprezentovat dříve vybrané tituly. Pro letošní sezónu jsme celý proces obrátili: v prvé řadě jsme hledali téma, které by rezonovalo uvnitř společnosti, ale zároveň by bylo sdostatek variabilní, aby se nám nestalo limitem – a teprve následně jsme pátrali po konkrétních titulech.
Tématem, jímž chceme zaštítit letošní sezónu Činoherního studia, respektive její hlavní dramaturgickou linii, je NEROVNOST. Tuzemská společnost se sice často a ráda považuje za rovnostářskou, přesto se v ní ony pomyslné nůžky stále více rozevírají. Ze symptomů, které se nabízely – prekarizace práce, čím dál složitější přístup ke kvalitnímu bydlení nebo vzdělání, neudržitelný vztah člověka k životnímu prostředí, demografický vývoj společnosti, genderová mzdová mezera atd. atp. – jsme se snažili akcentovat ty, které se nám zdají nedostatečně reflektované.
V prvé řadě to je nerovný vztah člověka k sobě samému. Disciplinární společnost dvacátého století nahradila společnost striktně orientovaná na výkon a výkonnost, v níž jsme se, s pocitem nově nabyté svobody, stali sami sobě otroky i otrokáři, což vedlo k masivnímu nárůstu chorob nervové povahy
(deprese, poruchy osobnosti, syndrom vyhoření aj.). Stepní vlk je iniciačním příběhem, v němž se Harry Haller pokouší srovnat nejen s vlastní minulostí, ale především se zcela protichůdnými tendencemi své osobnosti.
Přestože je Sluha dvou pánů vnímán – a zcela oprávněně – především jako skvěle napsaná komedie, s vytyčeným tématem souvisí, jak ostatně naznačuje už název této Goldoniho hry. Sluhu Truffaldina totiž můžeme vnímat – mimo jiné – jako někoho, kdo musí přijmout dva úvazky, aby se vůbec najedl.
Funny Games jsou hry, ve kterých hráči nemají stejnou výchozí pozici. Příběh samotný, proslavený filmem režiséra Michaela Hanekeho, poukazuje na širší problém: veškeré nerovnosti mají tendenci se prohlubovat, protože ti, kteří získali – ať už v jakékoli sféře – převahu, se ji v naprosté většině případů snaží i udržet.
Už podtitul Fuck You, Daddy, s níž bude autorská adaptace Sofoklovy Antigony uváděna, naznačuje, že hlavní konflikt zde bude generační. V evropských zemích můžeme jeho nárůst pozorovat od Velké recese, tedy více než deset let. V posledních měsících však získal jiné téma i dynamiku – aktivitašvédské studentky Grety Thunberg vedla (společně se zveřejněním zprávy mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu) k celosvětové studentské stávce za klima, s níž se Činoherní studio solidarizovalo.
V souvislosti s tématem sezóny se Činoherní studio stane HateFree místem, protože považujeme za nemyslitelné, aby byl v této době kdokoli perzekvován na základě barvy pleti, náboženského vyznání, nebo sexuální orientace.
Pokud odstoupíme od titulů hlavní dramaturgické linie, další aktivity divadla navazují na předcházející roky. Sezónu už tradičně zahájí festival Divadelní zahrada, pokračovat bude také cyklus scénických čtení v Obejváku a sezónu uzavře premiéra v plenéru (přičemž titul a místo oznámíme z organizačních důvodů až v průběhu sezóny).
V čase Velikonoc bude mít také premiéru Pašijová hra aneb O tom slavném zmrtvýchvstání v režii Jana Plouhara.
David Šiktanc
