Vladimir Vladimirovič Putin je obyčejně líčen jako car, jako vládce velké části světa, jako démon, který tahá za nitky a rozhoduje úplně o všem. Tak trochu o americkém prezidentovi, ale i o nás, kteří žijeme v krajině pod Řípem. Je to tak, nebo není? Nemáme jen velké oči a neviděl by se tak rád především sám velký Putin?
Podle autora česky právě vydané knihy Musíme si promluvit o Putinovi, odborníka na mezinárodní zločin a ruskou bezpečnostní politiku Marka Galeottiho (*1965), to tak trochu pravda je a tak trochu není. Právě na druhou část tvrzení se expert působivší mj. na University College London, v pražském Ústavu mezinárodních vztahů nebo na New York University zaměřuje, s výbornou znalostí prostředí a souvislostí argumentuje a s nadhledem a vtipem vyvrací omyly a nepřesnosti, které se na Západě o Putinovi a jeho Rusku tradují. A je fakt, že si čtenář často může říct: No jo vlastně! Je to všechno strašidelný, ale když se rozsvítí, tak mnohem méně, než jak se zdálo za tmy!
Jak to s tím Vladimirem Vladimirovičem je?
Už názvy jednotlivých kapitol naznačují, jak to s tím Vladimirem Vladimirovičem je: Putin je judista, nikoliv šachový velmistr (Přetrvávající potřeba vnímat Putina jako machiavelistického génia využívá západního strachu z toho, že kdykoli se děje někde něco špatného, stojí za tím Putin, a že každičký neúspěch lze přičíst na vrub nějaké rozsáhlejší ruské strategii. […] Trochu to připomíná obranný mechanismus, kdy se zvíře, které se octne tváří v tvář nepříteli, nafoukne nebo vztyčí bodliny, aby vypadalo větší nebo víc nahánělo strach.).
Putin není ani filozof a Rusko není Mordor (Putin opravdu nemá žádné ideologické vzory. Proto ani neusiluje o zavedení totality.). Putin neriskuje – není to žádný macho (Kdykoliv přijde na řadu nějaké těžké rozhodnutí, Putin se kroutí a schovává.). Putin je i není populární (Je zcela zřejmé, že se Kreml necítí dobře a ani si není jistý v kramflecích, bez ohledu na vysoká čísla popularity. […] Všechny tyto věci dokazují, jak nejistý si Kreml je, pokud jde o skutečnou moc nad srdci a myslí ruských obyvatel.).
Putinovská adhokracie
Galeotti neumenšuje Putinovu moc, zároveň však upozorňuje na slabost systému, o kterém mluví jako o adhokracii, což je podle autora téměř půl století starého termínu Alvina Tofflera uspořádání, jehož organizační struktura se pružně proměňuje podle aktuálních úkolů, situace a potřeb organizace.
Galeotti se bohužel nezmiňuje o situaci, která by nastala, kdyby se systém zhroutil, ale dovoluje si pár prognóz. Domnívá se například, že Putinova popularita bude klesat a že za tím budou stát především sociální, ne politické důvody. Přímým důsledkem toho prý bude další zesílení represí a potlačování lidských práv.
Kniha Musíme si promluvit o Putinovi (vydala ji Paseka v překladu Markéty Musilové) je zajímavé čtení a občerstvující pohled na jednoho z nejmocnějších mužů světa, který možná za všechno může (nebo bychom si to aspoň přáli). Od první chvíle, kdy jsem knížku o 120 stránkách poprvé náhodně otevřel, mě pronásledují věty, které mi padly do oka a baví mě i děsí celou dobu: „Putin je milosrdný autokrat. Nechce vás zabít – pokud ho k tomu nedonutíte.“
(psáno pro reflex.cz)
