Možná, že si ještě někteří vybavíte příhodu z letošního jara, kdy po dlouhém rozhovoru s českým premiérem vyšel ven z pracovny francouzský filozof se slovy „Pomoc! Ať se vrátí Václav Havel!“ Tím filozofem byl mimo jiné i spisovatel a politický komentátor Bernard-Henri Lévy. Prakticky ve stejný čas se na pultech českých knihkupectví objevila jeho zatím poslední kniha „Říše a pět králů, ústup západu a osud světa“ v produkci nakladatelství Host.
Jak už název knihy naznačuje, autor se v knize zabývá populistickým rozkladem demokratické části světa, chcete-li Západu, která dosud určovala světový řád …a hlavně jejím nahrazením novými lídry – které symbolicky nazývá králi. Těmi novými mocnostmi má na mysli Rusko, Čínu, Saúdskou Arábii, Írán a Turecko. Až potud není myšlenka díla vlastně příliš nová. O tom, že svět se mění, jeho současní vládci slábnou a na scénu přicházejí noví vojenští a ekonomičtí alfa samci, bylo už napsáno mnoho. Může se sice dlouho diskutovat o tom, kdo to přesně je a kdo to jenom předstírá, ale o tom, že se něco takového děje, pochybuje málokdo. Přínosy této knihy jsou trochu jiné, než stěžejní myšlenka a jsou nejméně dva.
Tím prvním je velice osobní pohled autora na dění především v arabské časti světa. Lévy, ač Francouz, je alžírský rodák a asi právě proto se v tomto světě hbitě orientuje. Díky tomu se čtenář dozví jak je to (samozřejmě subjektivním pohledem autora) s těmi jednou oslavovanými, jednou zatracovanými Kurdy, jak to chodí v oblastech Iráku, jaká je vlastně americká „pomoc“ vrtkavá a zároveň proč autor nesmí třeba vstoupit ani na území Ruska. Čtení je to sice trochu obtížné, protože Lévy je zjevně dobrý diskutér, ale trochu neobratný vypravěč. Takže leckde má oblouk vyprávěného příběhu více vysvětlujících odboček, než by bylo nutné. Ale autor se se svou vytříbenou precizností vždy pointy dobere. Druhým přínosem knihy, který jsem slíbil, je pak samotný závěr knihy. Bernard-Henri Lévy v něm totiž v zásadě popře své výchozí tvrzení o pěti mocnostech, které převezmou světovládu. Pěkně u jednoho případu po druhém vyargumentuje, proč se ta která říše či říšička světovým vůdcem nestane a naopak bude mít dříve nebo později starosti sama se sebou. Kniha tak nepředkládá závěr ve stylu „tak to bude“, ale spíš pokládá nevyřčenou otázku „co si o tom myslíte vy?“ A to je asi v tomto případě v pořádku. Konec konců, je to dílo filozofa, že.
