Ústecký Dům techniky vytvořil skvělou kulisu pro představení, které tady v rámci festivalu Kult (2019) odehrála vostopětka; ne tedy že by byl problém podobnej barák v Ústí sehnat kdekoli jinde. A tam se možná, bez nějakého složitého secvičování, odehrává právě to, co jsem si jako diváci užili v pondělí 14/10/2019.
Společenstvo vlastníků je třeskutá komedie, jednotlivé figury jsou přesně vybrané typy spoluobčanů a z fleku by mohly posloužit jako atlas české společnosti. Opilec, vychcánek, komouš, nadšené mládí i hašteřivé stáří… Co hrdlo ráčí.
Přesně odposlouchané dialogy, trialogy a chór, který baví a rozesmívá diváky, dostává postupně mrazivější a mrazivější tón, protože tohle už není jenom příběh jednoho domu. Je to příběh města, ve kterém žijeme a příběh země, která se nám pod rukama drolí v žabomyších válkách v něco, co se vlastně bojím pojmenovat. A nebo se mě zeptejte, až si dám tři piva a aspoň jeden rum.
Nenápadné, naprosto přesné herectví, tempo, rytmus i pauzy zdobí pomalu gradující text, který vrcholí nikoli katarzí, ale tichou a všeobjímající tragédií.
Samozřejmě, že vám v každém případě doporučuju tohle představení navštívit, zároveň však mohu dodat, že stačí zajít na schůzi v domě, ve kterém bydlíte, ale třeba i na schůzku mysliveckého sdružení nebo chovatelů akvarijních ryb.
Možná, že tyhle privátní akce nerežíruje Jiří Havelka, ale ten potenciál tam jistě je.
A nezapomeňte, že až půjdete domů, poslední by měl zhasnout…
