Zase celej tejden chodim a přemýšlim, jak nejlíp začít. A před chvíli mi to docvaklo. Rejpat do Ústí nebudu, mám tenhle tejden pocit, že to tady šlape, divadlo střídá divadlo, sem tam super koncert, potkávám sympatický lidi, co jsou v pohodě, maj za sebou hezkou kulturu, hezky strávenej čas s milejma lidma vedle sebe. Tak první a zároveň poslední odstavec věnuju něčemu smysluplnýmu. Na sociálních sítích sleduju novinářky Markétu Kutilovou a Lenku Klicperovou, před několika hodinama se vrátily ze Sýrie, kde mapovaly a referovaly o tom, co se tam děje. Asi víte, že strašný věci. Obě statečný dámy vzkazují: „Jak můžeme pomoci Kurdům? Příliš mnoho z vás se ptá na možnost pomoci lidem na severu Sýrie, kde už přes čtvrt milionu lidí muselo utéci z domů kvůli turecké invazi. Nicméně minulý týden z oblasti odjely všechny mezinárodní humanitární organizace. Na místě tedy pomáhají jen ty místní. Do této oblasti jezdíme s Lenkou 4 roky a po celou dobu vidíme, že nejvíce smysluplné pomoci poskytuje Kurdský červený půlměsíc. Pokud tedy chcete pomoci, s čistým svědomím doporučujeme právě tuto organizaci. Viděli jsme je v akci tisíckrát a jsou skvělí. Pomáhají Kurdům, Arabům, jezídům, křesťanům, pracují ve všech oblastech. Mají možnost mezinárodního transferu, je to anglicky a je to tady–>
Já doufám, že mi prominete, že se dneska nebudu věnovat srandičkám, kultuře, kritice, oslavám. Přijde mi důležitý, o čem jsme psal v prvním odstavci. A díky za Vaši případnou pomoc.
