Obědy přes tejden, to je takovej rituál. Od rána sedíte v kanclu nebo někde jinde na zadku a těšíte se, že se sejdete se známejma, co to maj podobně.Věnovat se v půli dne něčemu dobrýmu, to má smysl. Často to bývá nejhezčí část dne. Sednout si s kámošema na oběd a prožít tu hezkou půlhodinu nad dobrym jídlem. A jak to chodí v Ústí? Z pohledu člověka, co nejí zvířátka, to není úplně jednoduchý, ale naštěstí tu jsou mezinárodní kuchyně, který na vás myslej. Ty český už moc ne, pokud teda nechcete jíst od pondělí do pátku smažák nebo smažený žampióny.
Loni jsem měl malou přestávku, tělo si řeklo a já zase jedl maso. Nějak v tý době jsme objevili v Setuze jídelnu, kde měli každej pátek smaženej řízek. A byl fakt za lidovku, takže nebylo překvapením, že jsme tam jezdili pravidelně každej pátek a stal se z toho kult. Pár jedinců se nespokojilo jen s jedním řízkem a rovnou si nosili dva, i tak byl za menší cenu, než bývá v klasický hospodě zvykem utratit za jeden. Prostě dva kusy skvelýho čestvýho řízku za cenu jednoho. Všiml si toho i Marek Douša a tak ho to chytlo, že o řízku napsal článek, ten si pár lidí přečetlo a další týden tam byla fronta jako blázen. Ale šéfík jídelny se rozhodl byznys zavřít, vydělal si na ojetej mercedes, to byla jeho laťka, tak už tam tu velkovýrobnu nemaj, je tam teď pusto prázdno. Letos přijel Marek na festival KULT zas a zas ho napadlo, že by něco hezkýho napsal o jídelním turismu v Ústí. Já se mu nabídl, že to napíšu za něj, že už tady chybí ten loňskej řízek, ale že bych pár tipů měl a to i přes to, že nejsem žádnej velkej gurmán. Jdem na to.
Prvotním impulsem byla moje návštěva nově otevřenýho indickýho bufetu na Míráku, na místě, kde dlouhý roky bejvala diskotéka Londýn. Kamarád mi psal, ať to jdeme zkusit, tak jsme šli. Nečekal jsem žádnej zázrak, ale bylo to fakt překvapení. Z tehdejší tmavý a smradlavý díry jménem Londýn vyrostla jídelna jménem Everest. Provozuje jí tým lidí, co původně zařídili indickou u nádraží, pak přesídlili do Teplic a vývařovnu se stejnym konceptem teď otevřeli i v Ústí. Je to bufet, tedy podnik, kde si za jednotnou cenu nandáš jídla, kolik sníš. A pokud to nesníš a vracíš, zaplatíš i za ten nesnězenej zbytek. To je dobrý, to se mi líbí. Daj ti možnost se narvat, ale máš-li velký oči a přepísknul si to, prostě tvoje chyba, za zbytek zaplatíš. Jídlo je dobrý, pro vegetariány velkej výběr. Skvělá polívka, dobrý brambory, chutný omáčky. Komu maso nevadí, nají se taky obstojně. Mám za sebou zatím jednu návštěvu, ale rozhodně tam budu chodit, snad to nespadne někam pod průměr, ale ze zkušenosti vim, že by nemělo. Tak to taky vyzkoušejte, za 120 korun to fakt dává smysl.
Včera zkoušela kamarádka spočítat, kolik je v Ústí zastaváren. Ukradli ji totiž kolo a napadlo ji, že by mohlo být třeba někde ve frcu. Napočítala jich asi 14. Já teď zas přemýšlím, kolik je v Ústí vietnamských bister, jídelen. Mám je totiž rád. Jejich zeleninový zizoto neboli ziroto je jistota. My s klukama, se kterýma spolu mluvíme a obědváme, jich máme oblíbených několik. Chodíme k Hraničáři, chodíme pod Šenkovnu, chodíme na Rondel, párkrát jsme už taky byli v Tamdě, velký vietnamský tržnici místo bývalýho Teska. Nově je taky na Masaryčce otevřeno malý bistro, který sází na čerstvý pho a prej je taky skvělý. A to podle zpráv, nevim, jak zaručených, má ještě vyrůst velká jídelna místo bejvalýho Bati naproti obchoďáku Labe. Možná je to už trochu moc na takhle malý a blbý město, ale když jim to jede, lidem tam chutná, tak je to asi ok. Já jsem rád, klidně bych tam chodil denně.
A co česká kuchyně? Nejvíc terno je podle mne Slávie kousek od střekovskýho nádraží. Maj tam skvělý hotovky, nejlepší omáčky a božskýho moravskýho vrabce. Všechno poctivý, až prvorepublikově dobrý. Je to jistota. Ostatní podniky tak nějak padaj do průměru, i když třeba takový Mediterrano v Horovce je taky jistota. A já osobně mam velmi rád Prahu na střekovskym nábřeží. Je to lidovka, ale myslej na vegetariány, každej den se tam najíte bez masa, když byste chtěli.
Ale teď už mám fakt hlad, kamarádi svolali na jídlo, jdeme do Slávie. Snad tam budou mít smažák nebo smažený žampióny! A když bude při mne stát gastro bůh, budou tam mít smaženej květák.
