Nestává se tak často, aby se v knihkupeckých pyramidách, které prodejci vrší ve svých obchodech z knižních novinek, objevilo jméno autora, jehož dílo už obvykle plní antikvariátní police. Ernest Hemingway takovým autorem bezesporu je. Kniha s jeho jménem na titulu, nominovaná dokonce na letošní Magnesii Literu, je na trhu, ale sám Hemingway ji nenapsal. Jeho duch v tomto počinu je ale rozhodně přítomný.
Kniha Michala Šandy Hemingwayův býk je vlastně, optikou dnešní doby, takový literární underground… neboť dnešní doba si žádá především příběh, napětí, občas mrtvolu, to všechno prohozené lopatkou sexu a s koncem připraveným na pokračování, případně zfilmování. Tomu všemu se autor ve své povídkové knize bravurně vyhýbá. Toto je úplně jiný šálek kávy. Ten, kdo zná dílo E.H., jeho způsob vyprávění, najmě jeho povídky, které jsou více obrazy než příběhy, může tušit, kam mířím. Ta přiznaná inspirace tu bezesporu je. Ale Michal Šanda jde ještě o kousek dál. Povídky jsou opravdu jako jednotlivé obrazy ze současné reality kohosi, snad i autora samotného, ale jedna povídka celkový obraz neudělá. Teprve po přečtení celé knihy si všechno sedne do sebe … ty pruty, štiky, hospody, cyklisti, Šumava a já nevímco ještě. To všechno ještě umně prošité „příběhem“ samotného inspirátora. Na konci … ne … na konci na vás nevypadne nějaký zašifrovaný příběh. Na konci si odnesete celkový obraz. Nebo řekněme dojem. Takové to něco, co vám seriálový thriller asi nemůže dát. No jak říkám, je to vlastně underground dnešní doby.
