Dnes to bude velmi krátký, protože čas je mi v patách, ale chci si udržet kredit, tak píšu, snad bude Douša tzv. spoko. Vstal jsem dřív ve snaze vše stihnout, ještě něco nastudovat, abych mohl referovat, co zásadního se vám v nadcházejícím týdnu nabízí v kulturním dění na severu Čech. Dokonce jsem vyjel autem, ale snažil se co nejvíc jet na neutrál, abych moc nekouřil a nezvyšoval uhlíkovou stopu, ale stala se mi taková nepříjemná věc, jež mi sebrala asi 20 minut mýho času. Celou cestu ze Skřivánku až na Střekov do divadla jsem jel za autoškolou. Fakt, nekecám, celou cestu. Stihl jsem dvě cigára, protroubil jsem v centru Ústí dva známý, co se aspoň zasmáli, a jel jsem jak pán 30km v hodině. Nebyl jsem vůbec nervózní, jako většina motoristů, co se šine za autem s motoučněm, jsem prostě přijal fakt, že pojedu pomalu a že na místo stejně dojedu. Nakonec jsem to zvádnul a jsem tady, abych něco napsal. Tak píšu no.
Mám před sebou dva dny dovolený, jedu s Houpacíma koňma na Broumovsko, kde u takový menší vesnice Vernéřovice, kousek od ní na kopci, stojí kostel, kterýmu se už pár let říká Soulkostel. Je odsvěcenej, upravenej, útulnej a čas od času tam jezděj undergoundový kapely na koncert. My tam s kapelou byli před několika roky, bylo to tam super. Přijeli jsme tam do toho kraje jen kousek od Adršpašskejch skal po takovym rozjetym koncertě u kámoše v Semilech, bylo to taky takhle nějak v zimě, už se šeřilo, a my netušili, kdo nás v tom kraji najde, kdo si najde cestu, aby si nás v tomhle kraji poslechl. Stáli jsme po zvukovce před kostelem, kouřili a najednou se z noci a z lesů kolem kostela začali vynořovat lidi. Nakonec to byl fakt skvělej zážitek a parádní komorní akustickej koncert. Když jsme letos společně plánovali šňůru a místa, kde s Koňma hrát, museli jsme do seznamu zase přidat Soulkostel. A aby to nebyl jen obyčejnej koncert, napadlo nás, že bychom ho mohli zaznamenat, nahrát. Zvuk i obraz. Tak jsme to před několika měsíci upekli, pozvali ke spolupráci Honzu Prince Brambůrka, aby to nahrál a rozhodli se, že uděláme první poslední, aby to v průběhu ledna vyšlo na CD. A co ten záznam obrazu? To dostal zas do svý gesce Lukáš Franz. A ten se s tim nemaže. Oslovil režiséra Michala Hogenauera, jestli by neměl zájem to sejmout, a světe div se, on s tím souhlasil. Takže Houpací koně teď budou mít, když to dobře dopadne, natočenej koncert od pána, jehož film Tiché doteky jsem tady naposledy tak chválil a zval vás k jeho návštěvě. Za chvíli máme sraz, jede nás fakt dost, z Ústí vyrážejí dvě velký auta, další část karavany vyjede z Prahy. Podle všeho se celkem obstojně prodávaj i vstupenky v předprodeji, v kostele se topí a my věříme, že by to mohlo vyjít. Takže když to všechno dobře dopadne, na přelomu ledna a února 2020 by mohla být venku nová deska Houpacích koní doprovázená filmovým záznamem. Myslete na nás, bude to jízda!
Jak jsem teď v tý cestovní horečce, moc nevnímám ty prasárny, co se dějou kolem v politice, takže se zdržím nejapnejch a nasranejch poznámek. Ale v pondělí si zase uvědomim, že střekovský vedení radnice přišlo s nesmyslnym návrhem na výstavbu příšernýho krabicovýho obchoďáku na zelený louce, kde bude parkoviště asi pro 1500 nakupujících. Ale na druhou stranu si zase uvědomim, jak je dobře, že lidi, co tady kolem bydlej, nejsou vůbec blbý a lhostejný a jak je super, že se kolem takovýhle prasárny strhla fakt mela a že si to Střekováci prostě nenechají líbit, že maj tenhle smradlavej kout Ústí rádi a že jim ho nikdo nebude prasit.
