Upřímně řečeno, nemám z toho mýho psaní tady moc dobrej pocit. Na jednu stranu si řikám, že když je o moje psaní zájem, měl bych psát. Na druhou stranu mi zas moje sebekritičnost napovídá, že je to dost chabý. Když to porovnám s jinejma textama erudovanejch autorů, fakt se stydim. Tak nějak tušim, že bych za to v hodinách stylistiky a slohu asi nejspíš propadl. A jak jsem teď na to jako přišel? Osvětlil mě duch lásky a pravdy, kterej se teď a v těhle časech nade mnou vznáší. 30 let svobody by měl člověk kromě oslav zasvětit i sebereflexi. Ale co, jak píšu o pár řádek výše, když je zatím zájem a Douša styky nepřerušil, budu psát. Ale chci, abyste věděli, že si tu útrpnost a kostrbatost uvědomuju. A vůbec, taky těch 30 let slavíte, nebo to máte u prdele?
Když už jsem téma Sametový revoluce nakopnul, mohl bych se k němu trochu vrátit, pár řádek by mohlo stačit, pak se budu chvíli věnovat kultuře. Strávil jsem včera pár hodin na ústeckym Míráku, abych pomohl helfnout s přípravama oslav, kdy si studenti a divadelníci z Činoheráku připomněli, co se nejen v Ústí v listopadu před třiceti lety odehrálo. Postavili jsme na náměstí malej stan a pod něj prakťáky, přijel Jirka Pletánek parádnim favoritem to nazvučit a čekali jsme, až sem od kampusu dorazí studentskej průvod. Tak jak to bylo před těma rokama, téměř na vlas stejně. Byla zima, pršelo. Ani jsme tim stanem nevzbudili skoro žádnej zájem místních, jako bychom tam nestáli, jako by se nic nedělo. Kousek po šestý, když už bylo nazvučeno, nasvíceno, projekce dobovejch fotek a videí připravený, si to průvod přihasil. Napočítal jsem v rychlosti tak 60 hlav. Samý mladý lidi, sem tam nějakej ten profesor, zástupce univerzity, divadelník. Nepřišlo mi to slabý, spíš jsem si myslel, že přijde tak o 40 lidí míň. No, nemám už žádný velký očekávání. Ale potěšilo mě to nakonec, to počasí bylo fakt strašný, od lidí to chtělo fakt velký úsilí, aby se zvedli. Těch 60 lidí připomínajících si ty parádní události je takovej realistickej obraz Ústí, my místní víme, kde žijem.
Často tady lamentuju nad stavem českýho filmu, nevede si podle mýho v konkurenci ostatních evropských zemí příliš valně. Žije v jakymsi vákuu, současnost nereflektuje, problémům dneška se vyhýbá, když už se něčeho dnešního dotkne, je to jen takový to laskavý pohlazení. Jasně, nějaký ty výjimky potvrzující pravidlo se vždycky najdou. A najednou jsem nedávno viděl Tiché doteky a trochu jsem pookřál. A teď se do kin chystá další českej film, kterej žebříčky návštěvnosti asi nezláme, ale potěšit by mohl. Karel, já a ty, celovečerní debut režiséra Bohdana Karáska, by mohl být takovym tajnym až se bojim říct klenotem letošní filmový sezóny. Když se letos v červnu promítal v předpremiéře ve Varech, moc hezky se o něm psalo. Doprovázely ho přívlastky jako nečekaně povedený, elegantně skromný, inteligentní a přemýšlivý. To si řikám, že není tak úplně málo. Tak fanoušci českýho filmu zbystřete, tudle komedii s Jenofévou Bokovou v hlavní roli najdete snad ve všech dobrých kinech na severu Čech, v Ústí ji promítá kino v Hraničáři už v úterý 19. listopadu.
Před několika minutama jsem se dole ve foyer divadla potkal s Rebeccou Rose Harris a Franklinem Mocketem, partnery v životě i na cestě, dvojicí, která tvoří duo Samana. Dneska budou koncertovat v Činoheráku. Přijeli neplánovaně o dost dřív, aby tady vyložili nástrojovku a bagáž. Jakmile to složili, vyrazili hned zpátky do Prahy, aby si tam půjčili nový auto. Do Ústí je přivezl jejich českej promotér Adam, protože Samaně se jejich osobní auto porouchalo na hranicích s Německem, kam se dostali z Anglie, kde normálně žijou. Prej je jejich auto na sračky, kdo ví, jestli vůbec vyjede. Adam mi říkal, že by se na ně vůbec nezlobil, kdyby celý tour odpískali, čeká je ještě asi 8 koncertů. Ale oni prej na nic takovýho ani chvíli nemysleli, hudba je jim stylem života a co slíbíš, musíš splnit. Při letmym potkání jsem jim svou lámanou a strašnou angličtinou řekl: the end good, everything good. Snad mi rozuměli, moc se na to netvářili, hehe. Tak kdybyste měli chuť, přijďte je dneska do Činoheráku podpořit, slibuju, že to bude stát za to.
