Text Martin Půta
Svoboda. Slovo, které pro každého znamená něco jiného. Možnost svobodně a bez omezení cestovat, podnikat, sdružovat se, studovat nebo jen říci vlastní názor. Pro většinu z nás, obyvatel dnešní České republiky, začalo mít toto slovo hmatatelný významve dnech po 17. listopadu 1989. Letos je to už po třicáté, kdy slavíme Den boje za svobodu a demokracii a mnoho z nás vzpomíná na osobní zážitky z listopadové revoluce, ale také na další události posledních třiceti let, které tvoří naše moderní dějiny. V toto datum si připomínáme nejen začátek sametové revoluce, která přinesla zvrat v dějinách naší země a tolik vytouženou demokracii, ale i události ze 17. listopadu 1939, kdy nacisté uzavřeli české vysoké školy, většinu studentů čekalo nucené nasazení a mnoho z nich se osvobození a konce válkyvůbec nedožilo.
Zásah policie proti studentům, který se odehrál před třemi desítkami let na Národní třídě v Praze, byl pro mlčící většinu společnosti tou poslední kapkou. Listopadová revoluce znamenala konec legitimity vlády KSČ a začátek viditelného konce totality v naší zemi. Socialismusu nás se ale nezhroutil sám od sebe. Padl díky všem, kteří za svobodu bojovali, padl díky obětem represí 50. let, díky stovkám popravených a tisícům nespravedlivě odsouzených žen a mužů. Padl také díky osudu desetitisíců ponižovaných, kterým komunisté sebrali majetek, práci a budoucnost, ale kterým neuměli vzít jejich důstojnost, vytrvalý odpor proti nespravedlnosti a nezměrnou touhu po svobodě. Vláda jedné stranyse zhroutila také díky odporu stovek disidentů a lidí, kteří v 70. a 80. letech nesklonili hlavu před režimem nesvobody, zákazů, manipulace a lží.
Ani dnes nevládne v naší zemi ideální nálada, u části společnosti převažuje zklamání z nesplněných očekávání a vracení se k době, kdy „jsme se měli lépe“, jak někteří občané rádi vzpomínají. Společnosti vládnou emoce, pro část lidí jsou přitažlivá jednoduchá řešení. Zoufale hledají viníky dnešních problémů. Mnozí rádi zapomínají na to, že každý z nás je zodpovědný za současný stav věcí. Svět kolem nás se nemůže změnit, pokud budeme čekat na to, že tuto požadovanou změnu poměrů k lepšímu někdo zařídí za nás. Rád bych nám všem s velkou naléhavostí připomněl slova našeho prvního polistopadového prezidenta, pana Václava Havla: „Od této chvíle se všichni účastníme řízení této země a všichni proto neseme odpovědnost za její osud.“
Stejně jako každý z nás prožil 17. listopad 1989 jinak a někde jinde, každý z nás prožívá od sametové revoluce svůj jedinečný životní příběh. Pro někoho bylo 30 let více úspěšných a šťastných, jiní zažili štěstí a úspěchů méně nebo vůbec. Právě na neúspěšné a slabé nesmíme v dnešní době zdánlivého blahobytu zapomínat a opouštět je. Přes všechny nedostatky a chyby se domnívám, že máme společně co slavit. Slavme nejenom svobodu a možnost rozhodovat o svých věcech sami, ale také návrat samosprávy a odpovědnost za stav našich obcí, měst, krajů a celé země.
Tuto nově získanou odpovědnost za naši zemi, její přítomnost i budoucí desetiletí z nás nikdo nesejme. Je jen na nás samotných, jak se svobodou a demokraciínaložíme, abychom jednou nepovažovali tato léta za ztracená a aby naše děti měly možnost vyrůstat v zemi, kde slova „Pravda a láska zvítězí“ nejsou jen prázdným heslem.
