Bejvávalo, že březen byl měsícem knihy. Takovej socialistickej zvyk, dneska myslím, že je svátek knihy prosinec, protože nakladatelství vydávají mraky knih a lidé chodí po knihkupectvích, protože knihou neurazíš, je to takovej tradiční dárek. Vypadáme jako vzdělanci a knihou lze podložit i kredenc, když se kýve. Když je knih dost, lze jimi zateplit dům. Letošní (zbytek listopadu a) prosinec zkusím každý den přidat jednu letošní knížku jako tip. Jako tip na čtení, nikoli na to podkládání nábytku.
Takže číslo 1
Čím jiným začít, než adventním katalogem zimních příšer.
Svátky, které nás čekají v době zimního slunovratu zmutovaly do fakt podivného období, které jsou svátky konzumu, obžerství (fakt jsem napsal obžerství?!), nakupování a šílenství vůbec. Jenomže Vánoce bývaly plné tradic a rituálů.
V předběžné poznámce na úvod knihy Vánoční bestiář se píše: To naši předci věděli své. Věděli, že Vánoce nejsou jen svátky klidu a míru, ale měrou vrchovatou i svátky děsů a hrůz. Měsíc prosinec pro ně byl především nejtemnějším obdobím roku. Nebezpečným časem, kdy se mezi lidmi zjevují podzemníci a brány do jiných světů se otvírají dokořán.
Což, když to vezmeme kolem a kolem, platí dodnes, jenom ty hrůzy jsou takové modernější.
My tu ale máme staleté vědomosti ze zapomenutých knih, ze starých národopisných sbírek i očitá svědectví o vánočních hrůzách u nás na Severu, jak píší autoři Bestiáře Benni Bodker a John Keen Mortensen.
Kniha vznikla v Dánsku a je fakt, že velké množství popisovaných příšer jsou seveřané, dost jich řádí v Alpách, východní Evropu zastupuje Děda mráz a Baba Jaga. Čechy jsou terra incognita…
Vánoční bytosti (je jich čtyřiadvacet) jsou tříděny podle stupně nebezpečnosti. Pět šišek značí nejnebezpečnější zjevy, jedna šiška ty nejneškodnější.
Šel jsem na to od těch nejnebezpečnější a hned ta první na řadě, Grýla z Islandu bude pěkná bestie:
Obávaná islandská stvůra shání bez ustání na svou vánoční večeři lidské maso a je známá už ze staroislandských ság. Není tak docela zřejmé, jak Grýla vlastně vypadá. Většina očitých svědků ji líčí jako ohromnou trolí ženu, jiné prameny zase uvádějí, že má tři hlavy a na každé tři oči, dále pokroucené nehty a uši, a ty se jí údajně pleskají až k ramenům. A konečně se povídá i to, že má snad patnáct ohonů a jeden každý unese patnáct pytlů po patnácti dětech.
Nebudu to protahovat, ale i když jsem psal, že ty příšery a příšerky v knize popsané -Knecht Ruprecht, Hans Trap, Vánoční tovaryš,i Ohnivá svině a spousta dalších – nemají jako místo výskytu napsanou střední Evropu, myslím, že bychom měli být ostražití. Obzvláště v době masové migrace. Žejo.
