Bejvávalo, že březen byl měsícem knihy. Takovej socialistickej zvyk, dneska myslím, že je svátek knihy prosinec, protože nakladatelství vydávají mraky knih a lidé chodí po knihkupectvích, protože knihou neurazíš, je to takovej tradiční dárek. Vypadáme jako vzdělanci a knihou lze podložit i kredenc, když se kýve. Když je knih dost, lze jimi zateplit dům. Letošní (zbytek listopadu a) prosinec zkusím každý den přidat jednu letošní knížku jako tip. Jako tip na čtení, nikoli na to podkládání nábytku.
Pivařka a Punkové podnikání
Pivařka může být žena, po které jste vždycky toužili, kterou byste asi nepotkali v lukách, ale v pivnici. Může být.
Pivařka, o které tu bude řeč, je ale kniha – průvodce domácího sládka -, ve které najdete velmi obšírný a velice fundovaný návod jak pivo ve – víceméně – domácích podmínkách uvařit.
Pět set stran formátu A4, to je veliká suma informací. Je to kniha veliká a těžká a je to kniha, kterou přečíst je úkol ne na jedno odpoledne, ne na jeden víkend, ale spíš na celý život.
Autor Petr Novotný píše už v úvodu: Pokud čtete tyto řádky, nebude to pravděpodobně trvat příliš dlouho a stanete se sami amatérským, ale vášnivým sládkem.
Řekněme si otevřeně, že v tomto bodě mě poněkud přeceňuje, věřím ale, že existuje spousta kutilů, která to zkusí.
Ti, kteří budou opravdu poctiví a knihu nastudují detailně, mohou předpokládat, že jejich aktivitu a vlastně rekvalifikační kurz ocení nejen pracovníci na úřadu práce, ale třeba i kámoši, možná manželka a celá rodina.
I ti, kteří budou jenom listovat, se brzy dozvědí, co je to rmutování, chmelovar a fermentace. Budete vědět, jaké kvasinky, jakou vodu a jaký slad. Budete vědět, co je americká pinta, co flétna, skotský bodlák, tulip a co weizen. Budete chytrý jako rádio, to ocení třeba spolustolovníci v restauraci, když dáte tyhle poznatky k dobru. A když to s tou chytrostí nebudete přehánět, samozřejmě.
Až se stane, že už budete všechno umět, pivo budete vařit jako křen, nebo jako břeh, pivo, které bude kroužkovat a bude mít pěnu jako smetana a budete to chtít rozjet ve velkém, může se stát, že narazíte na určité limity. Ten první je, že podomácku smíte ročně uvařit jenom dvě stě litrů piva, což je při tradičně vysoké konzumaci ne příliš…
Jestli se ale rozhodnete svoje nově nabyté znalosti a um rozvíjet dál, je tu druhý limit. Jak to pivo prodat.
Tady mám po ruce druhou knihu, která s tématem velice blízce souvisí.
Ta knížka, ten návod, se jmenuje Punkové podnikání a napsal ji James Watt, zakladatel pivovaru BrewDog.
Před časem (možná si přečetl nějakou skotskou Pivařku a) opustil svoje občanské povolání a začal vařit pivo sám. Sice nevím, jak jejich pivo chutná, ale vím, jak s ním a se svou kůží šli na trh:
Inspiroval nás punk všeho druhu, proto jsme se rozhodli pro moderní vzpouru proti nevýrazným, masově vyráběným pivům a nekompromisní revoltu proti značkám, které jsou tak mdlé, že splývají v jednu.
A pokračuje:
Firma BrewDog se zrodila v boudě na zapadlém a bohem zapomenutém průmyslovém pozemku v severovýchodním Skotsku. Spolu s Martinem Dickiem […] jsme založili maličký pivovar s jedním velkým posláním: způsobit revoluci v britském pivovarnictví a úplně změnit pivní kulturu ve Spojením království.
Bez ohledu na to, jestli se jim pivní kulturu skutečně změnit podaří, mají body za to, že to zkoušejí.
A co my víme, jestli se o to někdo nepokusí tady v tom našem malém knížectví u Řípu.
Piavařku vydala Jota, Punkové podnikání 65.pole.
