Bejvávalo, že březen byl měsícem knihy. Takovej socialistickej zvyk, dneska myslím, že je svátek knihy prosinec, protože nakladatelství vydávají mraky knih a lidé chodí po knihkupectvích, protože knihou neurazíš, je to takovej tradiční dárek. Vypadáme jako vzdělanci a knihou lze podložit i kredenc, když se kýve. Když je knih dost, lze jimi zateplit dům. Letošní (zbytek listopadu a) prosinec zkusím každý den přidat jednu letošní knížku jako tip. Jako tip na čtení, nikoli na to podkládání nábytku.
V první linii
Ta kniha může zprvu vypadat jako životopis slavné osobnosti, ale není to docela tak. Na bilancování se životem je asi armádní generál Petr Pavel ještě moc mladej chlap. Taky to může vyvolat dojem, že je to životopis pracovní, takové trochu předimenzované sívíčko, zvláště když by jeho majitel uvažoval o nějaké vysokááánské státní funkci (že?) … ale taky to není úplně pravda. Je to prostě asi takový hodně podrobný profil jedné osobnosti. Takhle by se asi dalo říct. Kniha Vladimíra Mertlíka – V první linii; Armádní generál Petr Pavel, které na knižní svět pomohlo nakladatelství Academia, je takový syntetický materiál z oboru životopisných knih.
Začíná asi tak, jak by mnozí od takové knihy očekávali – vyprávěním Petra Pavla o svém nejranějším dětství a studentských letech. Tady je dobré říci (a generál to sám o sobě tvrdí), že jako člověk je neskutečně pečlivý, podrobný až analytický – což se samozřejmě na jeho vyprávění o dětství dost projevuje. Co se faktů týká, je až neskutečné, co všechno si Petr Pavel o sobě pamatuje! Já si třeba ze svých tří let nepamatuji zhola nic (a kdyby jen ze tří…), ne však náš respondent. Neochvějně sází jednu životní etapu za druhou, jako když narýsuje. Ovšem ta touha po preciznosti je trochu na škodu samotnému spádu čtení. To vypravěčství nám trochu pokulhává. Ale … než čtenáře ta litanie unaví … střih! Kniha se zásadně mění. Její druhá a podstatně větší část je totiž soubor rozhovorů. Se samotným Petrem Pavlem, s členy rodiny, a bojovým druhem … prostě snaha autora zobrazit „vyšetřovaného“ ze všech možných stran a úhlů. Pokud se rozhovory točí kolem generálova soukromí, je tu asi trochu problém v tom, že Petr Pavel je asi (jak z knihy vyznívá) celkem rovnej, jednou rozvedenej chlap, žijící standardní český vojenský život, z čehož se moc titulkových sdělení nevytříská. A tak rozhovory s manželkou, dětmi, sestrou, rodiči, … atakdále tak trochu sklouzávají do unisona všedního života, a vlastně více prozrazují o zpovídaných členech rodiny než o generálovi samotném. Kdo z nás nemá nějaké oblíbené rodinné historky, že.
Jiné to ovšem je, když se řeč stočí k vojenské profesi Petra Pavla. Tady získává generál pevnou půdu pod nohama a projevuje se to i na kvalitě těch textů. Vyprávění o jeho činnosti v armádě, zahraničních misích, činnosti ve vedení NATO a zkušenostech vlastně i v oblasti zahraniční politiky – to už je jiná a velmi přínosná káva. Pokud vás tenhle člověk zajímá, tak už jen pro tuto část se vyplatí vzít tuto knihu do ruky.
Na začátku tvrdím, že armádní generál Petr Pavel je na bilancování ještě moc mladej chlap. To je. Možná tím pravým důvodem napsání této knihy bylo, že se v tomto roce uzavřela jeho vojenská kariéra. Jenom je tak poťouchle zajímavé, že se tak stalo i v době, kdy se začínají ukazovat osobnosti zajímající se o prezidentský úřad. Tak pokud to nááhodou vídíte takhle, řekl bych, že tahle knížka (s více než stovkou fotek) je přinejmenším doporučená četba.
