Od září do prosince (2019) bylo možné shlédnout výstavu Hraběcí obory Odkaz Clam-Gallasů v krajině Jizerských hor v poutním domě Klášter Hejnice. Na začátku letošního roku se výstava přestěhovala do vestibulu Krajského úřadu v Liberci. Otevřena byla v pondělí 6/1/2020 a k vidění bude do konce měsíce. Uvidíte tu velkoformátové fotky, které dokumentují, jak vypadají pozůstatky dvou obor, které na Liberecku nechali Clam – Gallasové vybudovat, ale jsou tu i artefakty trojrozměrné – dláta a perlíky, ale i ukázky kamenů, ze kterého byly sloupky obor vytesány. Představu si můžete udělat z přiložených fotografií.
Výstava bude trvat sice jenom do konce měsíce, ale zároveň s výstavou vznikla i knížečka, která je skladná a cestovní, takže, když se někdy do lesů na liberecku vydáte, můžete ji přibalit do baťůžku a konfrontovat svoje poznatky s tím, co vybádal tým autorů: René Bělohradský, Markéta Kafková a Renata Tišerová. Grafickou úpravu měl na starosti Michael Čtveráček, a ten je také autorem velké části fotografického doprovodu.
Obsah knihy je rozčleněn do několika kapitol, které popisují historii obor i jejich účel a strukturu. Pro poutníky ale bude asi nejzajímavější ta, která popisuje, skoro krok za krokem, trasu, kudy procházel oborní plot: V nejnižším bodě této zkratky je sloupek z kapsami do „T“ a odtud obora pokračovala po okraji lesa až do horní Fojtky, kde bývala hájovna v oboře a plot vedl po západní straně parcely.
Zní mi to skoro jako návod na to, jak vyndat ježka z klece. Když natočíme nejdelší osten ježka tak, aby vyčníval z klece nejširším jejím otvorem, posuneme ježka do poloviny výšky klece…
Knížka je vybavena resumé v němčině i polštině, ale hlavně je vložena turistická mapka celého území, což je příjemný bonus pro ty rychlé, kteří Hraběcí obory seženou. K dispozici by měla být v běžné distribuci, ale také v e — shopu národního památkového ústavu.
Pro mě osobně je na knihách tohoto typu vždycky nejzajímavější možnost konfrontovat minulost a přítomnost způsobu chování obyvatel ke krajině, ve které jim je dáno žít. Tady až bolestně cítíme, že minulí hospodáři s přiděleným lénem hospodařili samozřejmě odhodláni neprodělat, ale zároveň s citem a s úctou, která patřila lesu a zvěři, která tu žila.
Jako by v posledních letech, ano i v letech před kůrovcovou kalamitou, byl nejdůležitějším úkolem les vydrancovat hlava nehlava, rozjezdit prameniště tak, že tu už tu studánku nenajdete a ještě ho zavézt makadamem, aby se tu těžká technika nebořila…
Bylo by pěkné, kdyby se nynější hospodáři zastavili a koukli se, jak to dělali jejich předchůdci.
Tak se pojďme do Jizerek kouknout na bývalé obory, jestli už se to daří.
