Příběh, ve kterém vystupuje muž, který si našel novou partnerku, opuštěná žena a opuštěné děti takzvaně z prvního manželství, příběh ve kterém trpí ti opuštění frustrací a ti druzí pocitem viny. Příběh, ve kterém se všichni tak nějak smiřují se svou novou rolí a pokoušejí si ji, v rámci křesťansko — židovské morálky, obhájit (osoby a obsazení lze libovolně měnit) je tak běžný, že je až banální. Každý by našel ve svém okolí takových rodin tucty. Je to vlastně tak běžná historka, až je normální a vlastně nestojí za řeč. Jenomže tím, že je tak běžná, za řeč stojí. Mění se paradigmata, na která jsme byli navyklí, paradigmata, která se změnila teprve nedávno a teď je všechno jinak. A nikdo moc neví co s tím.
Florian Zeller tohle téma uchopil a napsal hru Syn, ve které, bez zbytečného patosu a moralizování, vystavuje tuhle situaci novému zkoumání a pohledům, ze kterého vyplývá, že i když se všichni snaží dělat věci dobře, je to vlastně špatně. Hodně špatně.
Hra Syn navozuje tuhle situaci: Pierre právě pomáhá své o mnoho mladší partnerce Sofi uspávat děťátko, když ho překvapí návštěva jeho bývalé ženy Anne. Jejich sedmnáctiletý syn Nicolas chodí už tři měsíce za školu a osamělá matka si s ním najednou vůbec neví rady.
A to je vlastně všechno.
Přesto na tomhle půdorysu vybuduje Zeller situace, ze kterých mrazí, ve kterých však nijak explicitně nemoralizuje, neodsuzuje a nevynáší soudy.
Napsané je to úsporně, sevřeně, koncentrovaně a liberecký soubor pod vedením Petra Štindla tentokrát odvádí úsporný, sevřený a koncentrovaný výkon.
Uvěřitelný Martin Polách, hysterická Veronika Korytářová, jednoduchá Michaela Foitová a amébní Ondřej Kolín jsou ve svých rolích přesvědčiví, v šatně nechali všechny machy a prvoplánové herecké finty, takže slouží představení přesně a přesvědčivě. Klobouček.
První letošní premiéra v Malém divadle je vydařená a silná. Koukněte na to.
