Jo, a taky pěkně děkujeme za ty roušky, co se mají dostat poštou bezplatně ke každému z nás. Ne, že bychom nějaké dostali, ale nejsme blbí přece. Rychle jsme pochopili, že tu zavládl takový hezký čínský zvyk moc a moc děkovat za něco, co se ještě nestalo, a potom s nadšením čekat, že nám přece jen někdo něco (pro)dá.
Já samozřejmě nejsem dnešní, ani nežiju v nějaké růžové bublině. Takže je mi jasné, že toho všichni mají moc. Vláda toho má moc, čínský letadla toho maj moc, distribuce toho má moc, jenom toho materiálu – toho maj nic moc. Tak tedy nechápu, proč se rozhazujou takový sliby národu, ale co já mám co chápat tady v pohraniční díře, což. Taky pošta toho má určitě moc. Jenom je mi záhadou, jakým kouzlem a nezměrným nasazením dokázala, že prodejní katalogy na všemožné hadry a slevové letáky všech možných řetězců (kam ovšem s babičkou ve třech nemůžeme!) se nám do kastlíku hrnou neztenčenou měrou. To se ovšem nevztahuje na doručení časopisů pro přeplatitele, ti si pár dní počkají. Takový tři, čtyři dny starý, pěkně uleželý týdeník, to je v dnešní fofrdobě pošušňáníčko. Asi toho maj moc. Třeba ještě došívaj ty roušky.
Novým slibovým hitem je teď pomoc podnikatelům a živnostníčkům, co seděj doma, protože k nim nikdo nesmí. Ono se tedy při bližším ohledání zjistilo, že žádné velké úlevy nenastanou, natož blaho. Většina seker se jen blahosklonně odsune do druhého pololetí, kdy už postihy a penalty zase budou moci řádit naplno, ale za to si lidi mohou sami. Neděkovali předem, neadorovali, nepřikrmovali státní vemínko, tak se teď nemůžou divit. Firmy s miliardovými zisky byly hodné, dostanou přiloženo, ostatní jenom naloženo. Tak si tak jenom pro sebe říkám, kdy asi najde současný establishment chuť (a hlavně odvahu) zrušit ten zákaz shromažďování nad sto lidí…
