Past jménem karanténa má ještě jeden rozměr a to ten, že se už jenom těžko můžu ohánět větou, že nemám čas. Najednou je ho přehršle, že ano. No a tak došlo i na kinematografii, kterou už dávno považuju za mrtvou, ale teď, teď se hodí.
Dva skoro čerstvé české filmy jsem považoval za důležité vidět i tak, došlo na ně ale až ve druhém týdnu karantény a objev jedné ne úplně nové detektivní série byl objev, který skutečně potěšil.
Vlastníci, které napsal a natočil Jiří Havelka (kamera Martin Žiaran), nás zavedou na schůzi společných vlastníků domu (ve kterém bych nechtěl bydlet) a na minimálním prostoru předvedou všechno, co byste chtěli o aktuální společnosti vědět.
Když jsem si film pouštěl, věděl jsem, do čeho jdu, protože jsem viděl divadelní hru, podle které film vznikl (hru, která měla být napřed filmem a nikoli divadlem) a myslím, že můžu do informace o filmu zkopírovat to, co jsem napsal o divadle:
Společenstvo vlastníků je třeskutá komedie, jednotlivé figury jsou přesně vybrané typy spoluobčanů a z fleku by mohly posloužit jako atlas české společnosti. Opilec, vychcánek, komouš, nadšené mládí i hašteřivé stáří… Co hrdlo ráčí.
Přesně odposlouchané dialogy, trialogy a chór, který baví a rozesmívá diváky, dostává postupně mrazivější a mrazivější tón, protože tohle už není jenom příběh jednoho domu. Je to příběh města, ve kterém žijeme a příběh země, která se nám pod rukama drolí v žabomyších válkách v něco, co se vlastně bojím pojmenovat. A nebo se mě zeptejte, až si dám tři piva a aspoň jeden rum.
Film byl ale natočen v jiném obsazení, než ve kterém ho hrála Vosto5ka, což nevadí, byl natočen v pro film dost nepohodlném prostředí jedné místnosti (a podle tvůrců) v dost dlouhých blocích, což musel být pro všechny zúčastněné masakr. Kázeň a soustředění herců a celého štábu a fakt brilantně napsaný text, vycizelovaný do posledního detailu, to jsou silné karty a jsem vděčný za to, že existuje tahle možnost, zajít mezi spoluobčany a podívat se jim až do žaludku.
Těšil jsem se i na Staříky Martina Duška a Ondřeje Provazníka,obzvlášť po sérii pochvalných recenzí a docela vysokém hodnocení na československé filmové databázi. Příběh dvou seniorů (Jiří Schmitzer a Ladislav Mrkvička), kteří se vydají na cestu pomsty, jsem po půlhodině předvídatelné nudy nakonec doskákal až k titulkům a velebil osud, že jsem nemusel po nějaké projekci rozebírat s kolegy o co šlo a jak to bylo úžasné a odvážné.
Myslím, že chápu východisko filmu i to, co jsme se měli nakonec dozvědět, tedy že s nadějí na potrestání minulých zločinů je to v téhle zemi na kočku, ale to je dost stará vesta a tenhle příběh mi nenabídl žádný jiný úhel pohledu, žádné překvapení.
Jsem vlastně smutnej z toho, že to píšu takhle, ale kouknout se ještě jednou a zkusit najít něco, co jsem mohl přehlédnout, mě nedonutí nic.
I když, kdoví, jak dlouho bude tahle karanténa trvat.
Největší překvapení při bloumáním mezi audiovizuální tvorbou posledních dní, je ale série detektivek v hlavní roli s Rowanem Atkinsonem, který si střihl komisaře Maigreta. Čtyři (Maigret klade past, Maigret a příběh mrtvého muže, Maigret a noc na křižovatce, Maigret a miláček z Montmartru) příběhy jsou jako zjevení a tím největším je, samozřejmě, účast pana Fazolky, který se přehrál ze zavedené škatulky naprosto šíleného magora, do role empatického, chápajícího a velmi, velmi lidského detektiva s bravurou, která nemá obdoby, alespoň mě tedy v tuhle chvíli nenapadá nikdo druhý, kdo by to dokázal.
(Mimochodem, tahle Atkinsonova proměna možná naznačuje i to, proč byl tak úspěšný jako komik. Možná se pletu, ale myslím si, že jeho přemýšlení o rolích, které hraje, je (a byl) velice, velice! sofistikovaný, ale i prožitý proces a že nikdy nešlo jenom o to utřít si hubu židlí, což se jinak začasté děje.)
Všechny čtyři příběhy vzniklé v produkci ITV podle Simenonových knih, mají příjemnou retro atmosféru budovanou svícením, stavbou záběrů i množstvím přesných detailů, ale i inscenačními postupy. Stará dobrá Francie a staří dobří Britové). Čistá krása.
Napadlo mě, při sledování těch čtyř filmů, že Simenon napsal maigretovek mnohem víc (nemůžu najít počet, pomožte mi!) a že by, třeba, eventuelně…žejo, že by mohli chlapci v téhle sérii pokračovat a nakonec by byl Maigrete kompletní, tak jako je Hercules Poirot, třeba.
Ale chyba lávky, tady se píše, že série byla ukončena. Škoda, velká škoda.
