Koronavirus denně kosí Evropany po stovkách. Své oběti si vybírá především mezi starými a nemocnými lidmi ….jenže …, řečeno s jistou dávkou cynismu, takhle se snad chová naprostá většina závažných nemocí, že jim podlehnou především ti nejslabší – tedy zpravidla nemocní a senioři, no ne? Jistě bychom mohli vyjmenovat i spoustu typicky dětských nemocí, ale v zásadě je to tak. Je to tak i ve zvířecí říši, člověk nemůže být výjimkou. A tento fakt nemůže zlomit ani taková instituce, jako je samo zdravotnictví. Takže v tomhle ohledu je to nemoc jako každá jiná.
Nemoc je vždycky potíž. Jestli pandemie koronaviru přinesla přece jen něco dobrého, tak je to především to, že v celé nahotě ukázala slabiny zdánlivě nejdokonalejší civilizace na zeměkouli, za kterou se evropsko-americký svět rád považuje. Ukázala v jak zoufalém stavu je zdraví této populace a jak zoufalý je zdravotnický systém, který to způsobuje. A tím myslím především stav, kdy člověk, žijící zcela nezdravě, je medikamenty „vyladěn“ do správných tabulkových hodnot (které se ovšem s časem mění jako počasí) a tím je ten člověk v zásadě považován za zdravého. (Působivé je třeba to, jak se vedou pře, zda ten či onen zemřel na koronavirus, nebo na něco jiného, co už dávno měl a ten prevít ho jenom oslabil) Respektuje to zaměstnavatel, a pacient, tedy pardon, člověk, si popřípadě pořídí příslušné kartičky, které ho opravňují k té či oné úlevě, a je to. Člověk je spokojen, že pro své zdraví už nemusí nic dalšího podnikat, lékař je spokojen, protože má spokojeného pacienta a zdravotnický byznys je spokojen, protože má stálého plátce. Za pilulky, za vyšetření, za pojištění. Touha někoho opravdu uzdravit do výchozího stavu tak zůstala snad jen u zlomenin. Vidím to jako dnes, kdy sám sedím před svou čtyřicítkou u svého obvodního lékaře, který mi právě předepisuje moje první léky na tlak se slovy „no jo, vy to máte v rodině, viďte, to se dalo čekat…“ . Nikdy, tehdy ani potom, mi neřekl na rovinu „Časare, zamysli se nad sebou, za chvíli budeš vypadat jako prase, budeš dejchat do schodů, potit se …“ , ne, ne, místo toho zazní obligátní zaklínadlo – to máte už geneticky dané. Nikdo mě nikdy geneticky nevyšetřoval, tak nevím na základě čeho tohle doktoři tvrdí, ale jestli máme v rodině něco geneticky daný, tak jen to, že se nestydíme najíst.
A do takto prožrané společnosti náhle vstoupí ta čínská nemoc. Tlaky, cukry, cholesteroly… A lidé umírají. A ostatní se diví. Jak je to možné, vždyť to byl tak čipernej pán, ten tu mohl ještě být … a jaksi se nedoříkává, že ráno i večer bral hrst pilulek na to či ono… Vždyť pravidelně a poctivě chodil na kontroly! Já se v tuto chvíli vůbec nechci otírat o zdravotníky samotné, kteří v tom systému fungují – koneckonců jsou to taky jen lidé … a také umírají. Ten nastavený systém je chybou samotnou, ne jednotliví pěšáci. Ta neviditelná ruka trhu, která se stará jen o byznys a ne o zdraví, ať už tvrdí cokoliv. A bude se jí dařit, dokud to budeme respektovat. Třeba tohle životní zastavení přinese víc než objev, že lékaři stačí mnohdy jen zavolat, že běžné nemoci zvládneme po dohodě se zaměstnavatelem sami a tak podobně. A že zdraví je naše, ne nikoho jiného. A chemické zdraví není tak docela zdraví. Koronavirus si to taky nemyslí.
