Začněme citací: „ Držme si pěsti, ať to vyjde. A kdo s tím má problém, ať si představí své nejbližší, kteří leží na jednotce intenzivní péče,“ říká Rastislav Maďar, epidemiolog a koordinátor pracovní skupiny ministerstva zdravotnictví. Konec citace (LN 20. 4. 2020 str.2)
Tímto argumentem, který je jak vystřižený od špatného pojišťováka, který se z vás pokouší vymámit pojištění čehokoliv kvůli své provizi, shrnuje pan epidemiolog svůj celostránkový rozhovor. A není se co divit. Takový klasický útok na city klienta přichází vždy, když dojdou argumenty rozumné.
Rozhovor se totiž točí kolem „plánovaného“ rozvolňování současného režimu (rozuměj: maloobchodních podmínek), které respondentovi zjevně není po chuti. Na to má jistě právo – nesouhlasit, nebo přinejmenším nebýt nadšený, ale… pokud chce bránit nějaké své stanovisko, měl by nějaké mít. Jenomže u pana Maďara je to jen – udržet se v zakopaných pozicích. Je až odzbrojující, jak se ve svých odpovědích na celkem nevinné otázky sám hlásí k tomu, jak je dobré ony rozvolňovací kroky udělat tak nevýhodné, aby je vlastně nikdo nevyužíval … to je pro psychiku čtoucího zavřeného národa jistě povzbuzující. Například se (někdy?) otevřou obchody s textilem, ale ten si zákazníci nebudou moci vyzkoušet – kup nebo nech ležet, což komentuje epidemiolog slovy „…počítáme s tím, že ne každému to bude vyhovovat – ale to je dobře, lidé se tím přirozeně zregulují…“ Stejně veselé je povídání o otevírání restaurací (nevím v kolika krocích), kdy hosté budou muset sedět dva metry od sebe (de facto jeden u stolu) a aby se nám tady moc neshlukovali, tak jim pro jistotu neotevřeme restaurační WC … Co na tom, že to odporuje hygienickým normám. O spokojenosti hostinských a restauratérů ani nemluvě. Pán je epidemiolog a ne hygienik. Jo a v osm večer zavíráme, protože když lidé pijí alkohol, tak mají tendence nedodržovat nařízení. Mezi pátou a osmou to asi míň působí, nebo co.
Pan Maďar ale zřejmě cítí, že jeho argumentace před čtenářem stojí na hliněných nohách a proto se uchyluje k pojišťováckým výhrůžkám, aby dodal svým chabým názorům váhu. K tomu smrtelnému nebezpečí snad jenom dvě doušky: Pandemie v Čechách nenaplnila lůžka JIP ani v jeho nejhorší fázi … a … každý MĚSÍC v České republice zemře z jakýchkoliv příčin cca 8 – 11 000 lidí. Covidu jsme od února přisoudili necelé dvě stovky. Každý si tedy může spočítat, jaký podíl ta strašná epidemie to dělá. A ač je to smutné říkat, podstatná část covid-zemřelých by se od nás brzy odebrala tak jako tak. Potom se nelze divit, že člověk má dojem, že místo o starost o jeho zdraví tu jde jen o udržování atmosféry strachu a slepé poslušnosti.
