V Česku máme tyhlety … volnočasové tradice. Chodíme do hospod, pijeme tam světové pivo ve světových objemech, jezdíme s maminou a děckama každej rok do Chorvatska, ti protřelejší lítají s cestovkama do Egypta a Dubaje, penzisty svážejí autobusy do divadel, slevoví eskamotéři rozesílají stárnoucí párečky po místních penzionech … no je to mnoho.
Většinu těchto zvyků jsme si přinesli už z minulého režimu (i když Jadran suploval Balaton nebo Mácháč, penziony stanové kempy a pivo … bylo prostě pivo), a tak jsou ty kořeny v nás pořádně vrostlé. A teď najednou nic z toho nejde. A co hůř – zkrachováním poskytovatelů a výrobců můžeme o pěknou porci tradic na dlouhou dobu přijít! Do zbraně, národe! Dnes přijdeme o Makarskou, zítra může jít o knedlík! Vláda velmi rychle pochopila, že pádem těchto podnikatelských aktivit jí jde i o ten zbytek rozpočtu, co má a zasáhla. Hbitou rukou rozhodila mezi skomírající podnikatelstvo drobné, jako se hází zrní drůbeži a vyhlásila odklady plateb všeho možného, což – nazývejme to přesně – jsou de facto půjčky, na které si teď podnikatel nemůže vydělávat (myslím, že exekutoři se už rojí..). V případě hospod a restaurací národ tuto kouřovou clonu rychle prohlédl a přispěchal na pomoc. Vyvolal mezi sebou iniciativu k nákupu píva, které si teď nemůžete vypít, prostřednictvím takzvaných voucherů. Pivní předplatné. Hospodští budou mít alespoň na nájem a dětem na řepnou polívku … no a teprve na podzim se uvidí, kolik hostů ony vouchery hodí za hlavu, jako že to bylo dýško – a tudíž opravdová pomoc – a kolik hostů zrujnuje podnik voucherovým mejdanem.
Až potud si můžeme na titulkovou otázku odpovědět přinejmenším – můžeme. Dáváme pomoc o svobodné vůli někomu konkrétnímu. Ani muk proti tomu. Jinak je to ovšem v případech cestovek, leteckých společností a podobně, kde už bylo dávno zaplaceno a služba (i když ne jejich vinou) nikde. Nějaká osvícená hlava, vysoko postavená, přišla na to, že v těchto případech se nic vracet nebude, protože by to ohrozilo existenci těch společností. Proč v tomto případu nevysolí na stůl alespoň část peněz stát, který může suše proplácet Agrofertu zaražené evropské dotace a jiné kejkle? Nevíme. Někdo usoudil, že existuje něco jako my (spotřebitelé) a oni (poskytovatelé) a je je třeba zachránit. Nám (my) zřejmě doba nikterak neubližuje. Do jaké kategorie lze zařadit hospodského, kterému propadly bez náhrady letenky na dovolenou, za což mohl uhradit nájem za duben? Bůh suď. Možná nevinné slečně z cestovky v létě alespoň plivne do píva. Za voucher. Proč stát nepomáhá lidem, kteří si ho vydržují? Zeptejte se někdo té paní ve vládě, co má na starosti peníze. Ale prosím vás, hezky tradičně, česky. Ona umí cizím jazykem jenom číst.
