Liberecký rodák a odchovanec Michal Bulíř bude i v následující sezóně oblékat dres svého mateřského klubu. Reprezentační útočník se s vedením Bílých Tygrů dohodnul na novém jednoletém kontraktu do 30. 4. 2021. Bulíř tak rozšíří svou sbírku více než čtyř stovek extraligových startů v dresu Bílých Tygrů, ve kterých si připsal už 227 kanadských bodů.
Pouze v sezóně 2018/2019 se Michal Bulíř nechal zlákat k jinému angažmá, než v organizaci Bílých Tygrů, když přijal nabídku Metallurgu Magnitogorsk. Jinak je už od prvních dětských hokejových krůčků osmadvacetiletý útočník věrný libereckému klubu. Byl oporou tygřích mládežnických týmů a svůj talent potvrzoval i po přechodu do seniorské kategorie. Svými výkony přispěl k největším úspěchům Bílých Tygrů z posledních let. Byl u mistrovského titulu v roce 2016 a zisku čtyř Prezidentských pohárů.
Vyjádření generálního manažera Ctibora Jecha:
„Michal je ryzí odchovanec našeho klubu. V rámci extraligy neoblékal jiný dres a jsme velmi rádi, že tato fungující symbióza potrvá i v další sezóně. Je živým důkazem naší dlouholeté systematické práce s mladými hráči a potvrzením, že v Liberci umíme vychovat talenty mezinárodních kvalit.“
Vyjádření hlavního trenéra Patrika Augusty:
„Michal je už nyní liberecká ikona. Patří mezi nejlepší útočníky celé extraligy. Jsme rádi, že pokračuje a že nám v něm zůstává další lídr, který dokáže táhnout produktivitu našeho týmu.“
Profil Michala Bulíře:
Liberecký odchovanec Michal Bulíř pochází ze sportovní rodiny. Jeho otec Petr byl aktivním fotbalistou a v devadesátých letech hrál první ligu za místní Slovan. S hokejem začal Michal už ve třech letech. K nejrychlejší kolektivní hře na světě ho přivedl jeho děda Jaroslav Kasík, který tento sport kdysi sám hrál a následně působil jako funkcionář v Liberci. Už v žákovských kategoriích Bulíř ukazoval, že patří mezi střelecky schopné útočníky. Když mu ani přechod do juniorky nečinil problémy, naskočil 22. prosince 2009 ke své premiéře v seniorské extralize.
V sezoně 2011/12 už se Michal napevno usadil v libereckém A-týmu. Už v pátém kole zaznamenal svůj první gól v extralize. Při zranění kapitána Petra Nedvěda navíc vedl i liberecký první útok. Jeho nejlepší zápas přišel v play-off, kdy čtyřmi body (3+1) prakticky sám porazil ve čtvrtfinále České Budějovice. V dalších sezonách se postupně propracoval mezi nejvýraznější tváře Bílých Tygrů a velkou měrou se podílel i na historickém titulu. Vyzkoušel si první i druhou útočnou formaci a v základní části posbíral 34 kanadských bodů. Ve vyřazovacích bojích navíc pomohl týmu dalšími dvanácti body a po boku spoluhráčů z formace Michalů Birnera s Řepíkem zvedl nad hlavu zasloužený pohár.
Michal patřil k důležitým mužům Pešánova výběru i v následujícím ročníku 2016/2017. Jeho výkonu mu vynesly pozvánku do národního týmu, kde si užil zápasovou premiéru na Euro Hockey Tour. Bohužel populárního hráče s číslem 88 brzdily zdravotní problémy, kvůli nimž přišel i o část vyřazovacích bojů.
Zdravotní patálie se mu nevyhnuly ani v následujícím ročníku, kdy ho zastavilo virové onemocnění. Vinou nemoci naskočil v základní části pouze do 32 duelů, na play-off se ovšem vrátil a na ledě ukazoval, že ze svých kvalit nic neztratil.
Úvod další sezony ho zachytil v nevídané formě. V jedenácti extraligových zápasech nastřílel úctyhodných 13 branek, k čemuž přidal tři asistence. Neunikl tak pozornosti ruského Magnitogorsku, který jej zlákal do svých služeb. Svoji první sezonu v zahraničí Bulíř zakončil 15 body ve 40 utkáních.
Před sezónou 2019/20 ale liberecký odchovanec zvolil návrat do mateřského klubu a okamžitě se opět zařadil mezi opory útoku Bílých Tygrů, což dokumentoval 39 body ve 36 zápasech.
