Právě probíhající 5. ročník oblíbené a úspěšné Divadelní Zahrady je pomyslným nastartováním další, v pořadí 49. divadelní sezóny ústeckého Činoherního studia. Doba je to momentálně složitá, rozhodnutí vlády a ministerstev jsou stále víceméně chaotická a nekoncepční a odhadovat vývoj příštích dnů a týdnů v souvislosti s údajnou pandemií se rovná věštění ze zakalené křišťálové koule. Přesto však (nebo možná právě proto) se ve Varšavské pilně a svědomitě chystají na novou sezónu. Ta by měla být oficiálně zahájena 11.září 2020 výborným představením PÁBITELÉ, které mělo premiéru v samotném závěru sezóny předchozí. V této souvislosti jsme položili uměleckému šéfovi Davidu ŠIKTANCOVI několik otázek.
JH: Letos jsme se poprvé setkali s Letní štací, tedy dlouhou řadou představení mimo tradiční prostory. Jak byla z vašeho pohledu úspěšná? Můžeme podobnou záležitost očekávat i příští rok?
DŠ: Letní štaci, byť ve skromnější podobě, jsme plánovali už před vypuknutím pandemie, s ohledem na vedra panující v posledních letech, která vždy znamenala i určitý divácký odliv na konci sezóny. V průběhu pandemie pak bylo jasné, že i kdyby nám bylo do léta umožněno hrát uvnitř (což se nakonec i stalo…), narazíme na silnou psychologickou bariéru: lidé byli celé týdny zavření, provázeli je mnohé obavy… Proto jsme drtivou většinu programu přesunuli ven. A myslím, že se to mimořádně osvědčilo! Z toho také budeme vycházet při plánování příští sezóny…
JH: Jste jako divadlo připraveni na případné opětovné komplikace, spojené s údajnou pandemií v průběhu 49. sezóny?
DŠ: Obecně lze říct, že na podobná omezení se úplně připravit nelze. V jistém smyslu máme výhodu oproti jiným divadlům, že jsme před létem začali hrát. Netlačíme před sebou nerealizované premiéry, podařilo se nám z části pročistit repertoár. Nemáme tak žádné provozní dluhy z minulé sezóny–a to jen díky obrovskému nasazení všech mých kolegyň a kolegů, což zde musíme zdůraznit. Pokud mají nastat další omezení, chci věřit tomu, že tentokrát bude vláda–s ohledem na zkušenosti z jara–postupovat koncepčně a s jasnou vizí, nikoli z týdne na týden
JH: Neobáváte se v souvislosti s „krizí“ výrazného snížením příspěvku od zřizovatele?
DŠ: Obáváme. Logicky. Samozřejmě rozumíme tomu, že nastávají hubená léta a že je třeba se uskromnit. A jsme připraveni to vzít i jako jistý úkol. Ale razantní snížení příspěvku by vedlo k propouštění, což pro veřejné finance znamená cestu do ještě hlubší krize–a pro nás by to, s ohledem na naše kapacity, bylo provozně neúnosné.
JH: Dochází v nové sezóně ke změnám v hereckém souboru? Jakým?
DŠ: Odchází, na vlastní žádost, Kryštof Rímský a Zuzana Truplová, kterým chci i touto cestou poděkovat za jejich práci v Činoherním studiu. Loučíme se v dobrém a není vyloučené, že se jako hosté do ČS v budoucnu vrátí. Na jejich místo přichází z Národního divadla v Brně Annette Nesvadbová a z Divadla pod Palmovkou Jan Hušek, který se ústeckému publiku už představil v Bratrstvu kočičí pracky. Další změna se týká dramaturgie: namísto Dagmar Haladové přichází Tereza Marečková, která mnoho let vedla pražský spolek Masopust, jehož Deník zloděje získal cenu Inscenace roku Divadelních novin.
Za sebe chci dodat, že všechny odchody–včetně těch, které jsem sám inicioval–jsou složité a bolestivé. Zvlášť v případě Jana Jankovského v minulém roce a Kryštofa Rímského, kteří byli součástí Činoheráku mnoho let. Na druhou stranu je důležité říct, že odchody takových osobností otevírají prostor pro ustanovení zcela nového půdorysu. A myslím, že nynější soubor, který je plný výrazných herců, tento prostor beze zbytku využije.
