Jako by chtěl Velký následník podpořit české vydání knihy původem novozélandské novinářky a na slovo vzaté expertky na Severní Koreu Anny Fifieldové! Dokonalý soudruh Kim Čong-Un právě teď nařídil Korejcům odevzdat veškeré psy státu, zřejmě aby hafíci mohli být sežráni vládnoucí třídou. Připravil tak případným čtenářům životopisu vůdce náležitě absurdní, přesto však reálný prolog; ano, Kim Čong-Un je Velký následník.
Při četbě třísetpadesátistránkové knihy Dokonalý soudruh Kim Čong-Un, kterou vydal CPress v překladu Lubomíra Sedláka, mě neopouštěl pocit, že všechno, co někdejší reportérka listu The Washington Post a šéfka jeho pekingské pobočky Anna Fifieldová v strukturované knize poučeně popisuje, se opravdu pohybuje někde na hraně mezi realitou a jakousi dystopickou sci-fi, v krajinách těžko představitelných a složitě uchopitelných, protože tohle přece nemůže být pravda. A přeci je to tak: dynastie Kimů vládne v Severní Koreji od roku 1948 a pětadvacet milionů Korejců této vládě přihlíží, podřizuje se, anebo je uhranuto režimem tak despotickým, že je to pro Středoevropana jenom těžko představitelné.
Samozřejmě je těžké psát o zemi, která je jen těžko přístupná, kde jsou všichni návštěvníci sledovaní a mohou se pohybovat jen ve velmi jasně stanovených koridorech. Psát o vůdci nejuzavřenějšího politického režimu na světě je pochopitelně ještě mnohem složitější. Zdrojů, ze kterých lze čerpat informace, je málo i pro tajné služby; čtyřiačtyřicetileté Anně Fifieldové se však díky rozhovorům s Kimovým strýcem a tetou i dalšími příbuznými či s kuchařem jeho rodiny podařilo sestavit velice zajímavý a v rámci možností celistvý pohled. Přesto zůstává otázka, jestli budeme někdy znát úplnou pravdu a jaká vlastně je.
Kim Čong-Un, třetí a aktuální vladař v Severní Koreji, vyrostl a byl vychován v přepychu a dostatku. Už v dětství nosil kolťák za pasem a měl vlastní automobil (to mu bylo sedm let). Rýže, kterou jedl, pocházela ze speciálních plantáží a její výběr byl podroben zvláštnímu režimu, neboť muselo být jedno zrnko jako druhé. Vzdělání se mu dostalo ve Švýcarsku, kde pobýval pod falešným jménem, a k nástupnictví v čele země se dostal za pomoci vražd a intrik, které by ozdobily i kteroukoli hru Williama Shakespeara.
Ta hra, kterou Korejci v nejvyšších patrech své politiky hrají, má specifický přesah do politiky světové, protože mají k dispozici i jaderné zbraně a nosiče, kterými mohou ohrozit celou planetu. Jsou stále ve válce se svým jižním sousedem, což jsou také Korejci, kteří jen měli to štěstí, že žili pod osmatřicátou rovnoběžkou, když se dělil svět.
Předpokládám, že většina čtenářů v Česku má o Koreji podobné znalosti, jaké mám já. To znamená, že viděli seriál M*A*S*H a občas nahlédnou na Wikipedii, což je zatraceně málo. A tak pro ně může být Dokonalý soudruh Kim Čong-Un zajímavým vstupním seminářem a přípravou na věci příští.
Knížka totiž končí kapitolou o vcelku zajímavém setkání Kima s Donaldem Trumpem v roce 2018, které vzbudilo spoustu nadějí, jež se nenaplnily. Stejně jako se nenaplnily nikdy předtím, za vlády Kimů. A jejich vláda nad Severní Korejí je delší, než bylo trvání Sovětského svazu.
(psáno pro reflex.cz)
