Ta patří k typickým reprezentantům kvalitní francouzské komediální tvorby, její filmová podoba byla oceněna mimo jiné také třemi Césary (francouzská obdoba Oscara). Text jiskří vtipnými dialogy, inteligentním svěžím humorem i nečekanými situacemi. Zábavným způsobem ukazuje, jak ošidné je povrchně soudit druhé lidi a škodolibě se vyvyšovat nad své okolí. A na koho se můžete v nové inscenaci těšit? V hlavních rolích se představí Martin Polách a Ondřej Kolín.
V dalších rolích se pak objeví Jana Stránská, Jana Hejret Vojtková, Jaromír Tlalka, Martin Stránský a Jakub Kabeš. Scénu připravil Karel Čapek, kostýmy navrhla Tereza Vašíčková a režie se ujal Šimon Dominik. Premiéry proběhnou 28. a 30. srpna 2020 v 19:00 v Šaldově divadle.
Pierre a jeho přátelé si pravidelně zvou na večeři náhodně vybrané jedince, kteří mají poněkud kuriózní zájmy a rádi o nich hodně mluví. Společnost se pak může bavit na jejich účet. Tentokrát má být oním obveselujícím „blbcem“ François Pignon, který s vášnivostí až zaslepenou vyrábí ze sirek modely slavných světových staveb. Přichází do Pierrova bytu, ale zastihne jej právě ve chvíli, kdy se mu zablokují záda a navíc dostane neblahý vzkaz od manželky – že od něj odchází. Postupně se začíná rozvíjet řetězec naprosto nečekaných situací a začíná večer, během kterého se ledacos přihodí. A jak už to v takových komediích bývá, role „blbců“ se během hry začnou povážlivě prohazovat.
Pokud je vám jméno hlavního hrdiny François Pignon povědomé, pak to rozhodně není náhoda, protože autor Francis Veber ho použil v celé řadě her i filmů. Poprvé to bylo v roce 1971 v divadelní komedii
Smlouva a prvním Pignonem se stal herec Jean Le Poulain. Tato hra byla o dva roky později převedena i na filmové plátno pod názvem Dotěrný chlap a prvním, kdo si zahrál Françoise Pignona ve filmu byl slavný
zpěvák a herec Jacques Brel. Následně se postava s tímto jménem objevila v mnoha dalších filmech – nakonec jich bylo osm a Françoise Pignona si zahrálo dalších šest herců. Ve filmu Blbec k večeři to byl Jacques Villeret, ovšem čeští diváci si s tímto jménem asi nejvíce spojují Pierra Richarda ve filmech Otec a otec a Uprchlíci. Když už je řeč o Pierru Richardovi, pak se musíme zmínit o tom, že Francis Veber s oblibou pro své postavy používal ještě jedno jméno, a sice François Perrin. Ten se objevil celkem v sedmi filmech a většinou ho hrál právě Richard.
François Pignon či François Perrin jsou si svou podstatou velmi podobní a postupem času se z nich staly ikonické postavy, které se nesmazatelně zapsaly do historie francouzské filmové i divadelní komedie.
Jde o svérázný typ figury vyznačující se upřímností a obrovskou naivitou, která může v očích diváků až trochu hraničit s blbostí. Krom toho je jim ovšem vlastní také velká laskavost a určitá zjednodušená dětinskost, se kterou řeší všechny trable a složité situace, do kterých se dostávají.
Inscenaci režijně připravuje šéf činohry DFXŠ Šimon Dominik, který o jejím vzniku prozradil toto: „Zkoušet jsme začali v únoru a tehdy nikdo netušil, co nás čeká. V půli března jsme museli kvůli opatřením, která souvisela s koronavirem, přípravu inscenace přerušit a začalo být jasné, že premiéra, která měla proběhnout 30. dubna, se neuskuteční. Přesto jsme za velmi přísných hygienických opatření po pár týdnech znovu začali zkoušet. Bylo to opravdu náročné, všichni museli být v rouškách a herci tak přišli o jednu extrémně důležitou výrazovou složku, totiž o mimiku obličeje. Navíc se daleko víc zadýchávali, a byli tudíž unavenější. Přesto se nám během měsíce podařilo inscenaci nahrubo nazkoušet, a pak už jsme jen museli čekat, kdy nám situace dovolí udělat premiéru. Počítali jsme s červnem, ale nakonec to bude až teď. Je to pro mě úplně nová situace – nikdy jsem inscenaci nepřipravoval tak dlouho a niky jsem v divadle neměl premiéru v srpnu.“
