V pátek 28.8. 2020 zahájila Hanka Galiová v litoměřickém kině Máj dvacátý ročník filmového festiválku. Nejprve představila ve foyeru kina výstavu plakátů, na jejichž tvorbě se za posledních dvacet let podílela celá řada zajímavých výtvarníků (a nutno říct, že celá ta sbírka bude mít, nebo by měla mít! velkou cenu) a potom v kinosále nastoupila na jeviště úplná přehlídka ředitelů festivalu. A že jich bylo!
(Tam kde v Karlsbadu stačí jeden Bartoška a jeden Najbrt, je v Litoměřicích plné jeviště!)
Letošní slogan, nebo, chcete-li, podtitul festivalu, je téma Cesty a osudy a myslím, že dramaturgie se do tohoto zadání zatím trefuje (i když, na druhou stranu, ta věta zahrnuje skoro všechno lidské konání, že ano).
V jedné z předdistribučních premier se tu představil nový Slámův film Krajina ve stínu a, popravdě, vzbudil sice výrazný divácký zájem, ale také rozpaky. K tomuto filmu se bezesporu na tomto webu ještě vrátíme.
Ze sobotního programu jsem zatím stihl pouze Jodorowského Krtka (1970) a musím říci, že ten chlap je blázen už dávno a pořád mu to sluší. Kdybych se cítil na to, napsat na tenhle film i po těch letech recenzi, napadl mě titulek: Monty Pythoni na tripu, a když jsem potom nahlédl na filmovou databázi, je portrét pana režiséra a scénáristy uvozen jeho citátem: Žádám od filmu to, co většina Severoameričanů žádá od psychedelických drog,takže myslím, že to funguje.
Partnerem filmového festivalu je Filmová kancelář Ústeckého kraje
