Konec léta je takovej zvláštní stav. Nutí k sentimentu. Louky, co byly na začátku června čerstvě zelený a slibovaly přehršel zážitků, spálených zad a kopců zmrzliny, pomalu žloutnou a ani nepředstíraj, že za dveřma je topná sezóna. Já jsem letní tip. S nastupujícím podzimem se těšim na jaro a na léto.
Nebudu to mít tydle budoucí měsíce jednoduchý: sbírání hub je dle mýho totálně debilní trávení času, barevný listy na stromech mě nechávaj skoro ledově chladnym, lyžování na horách je po sbírání hub druhá nejdebilnější zábava a kdyby byly Vánoce na přelomu července a srpna, bylo by to v pořádku. Jediný pěkný na zimě je fakt, že po ni přijde jaro a kdo by to nečekal, tak pak zas léto. Ale asi nejvíc smutno s končícím létem mi bývá při pomyšlení na chudáky učitele, protože jim to končí.
Musej řešit rozvrhy, debilní žáky, studenty a stávat kolem sedmý. Takže až přijde jaro, dejte mi vědět, sem tu a čekám na něj. Ale zase jak to tu po sobě zpětně čtu – a to nemám ale dělat, došlo mi, že mi vlastně nevadí ani pěknej začátek podzimu a mrazivá a čistá zima. No, musíte mě holt brát s rezervou.
O něčem psát musim, když jsem to zas Doušovi slíbil.
Znáte někoho, kdo má koronáče a nebo někoho, kdo volí Babiše? Já už jo. A znáte někoho, kdo byl dvakrát za sebou s týdenní přestávkou v zákonný karanténě nařízený fakin hygienou? Ne? Já jo. Sám sebe. Tak dlouho se totiž chodí s kamarádama v době kovidový na pivko, tak dlouho se totiž motáš kolem spousty lidí v divadle, až ta mrcha udeří a přesvědčí tě, že jsi malej pán, takovej drobek v systému. Když už tě to nepotká v tý nejkrutější době stáhnutých prdelí – březen, duben 2020, vsaď boty, že tě to potká v době, když je venku pěkně a šel bys s kámošema na fotbal a pak to zapít do hospody. Přelom léta, ta krásná ale trochu smutná doba, mě zachytila doma. Jsem podruhý po testech a negativní, ale chránim před sebou samym okolí a jsem zodpovědný, nevylejzám. A kdybych přeci jenom vylezl, třeba jako vyvenčit psy a sám sebe, určitě nebudu takovej debil, abych vám tady o tom psal. Někoho, kdo volí Babiše, teda fakt pořád neznám. I díky vám, který znám. Za to vám děkuju.
Těšim se zas mezi lidi. Asi jsem se narodil s nějakou diagnózou, že musim pořád k někomu mluvit, někoho stimulovat, s někym se na něčem domlouvat. Prostě být společenskej. Doma je taky fajn, můžu pokecat s pejskama, když tu nikdo jinej není. Nebo využít ty video komunikační kanály, ale já jsem rád, že jsem se naučil vypnout a zapnout komp. Tak jak mám ten provizorní kancl v kuchyni, zapnutýho jezevčíka a naladěnej telefon na stream new alternative music, dělá mi radost poslouchat novou muziku. To zas jo. To je zase na tý karanténě dobrý. Tak kdybyste měli chuť na nějaký doporučení co poslouchat, až se kolem vás někdo s koronáčem mihne, zkuste nový The Killers. Ale nemlaťte mě, pokud vám to přijde pompézní a stadiónový. Já vam říkal, že to takový bude. Nebo si pustťe novou desku královny Sevdalizy, protože to je zase na opačný straně hudebního spektra.
Zažijete víc než hodinu něčeho fakt strhujícího a upřímnýho. Prostě buďte rádi, že se vám to zase vyhnulo a dejte si na nás, chudáky v domácim vězení, vychlazenou plzeň. A taky panáka strejdyjimadora.
Držte se.
