Liberecké Malé divadlo dnes (11/9/2020) uvádí další premiéru. Tentokrát se jedná o premiéru dokonce světovou.
Ostatně můžeme ocitovat anotaci ze stránek divadla:
Činohra Divadla F. X. Šaldy se dlouhodobě stará o zpřístupňování klasické literatury a současně hledá náměty spojené s významnými osobnostmi našeho kraje. Tuto dramaturgickou linii ideálně naplňuje právě Vesnický román (1867) Karoliny Světlé, jedné z největších českých spisovatelek. Romantický příběh hluboké lásky statečné Sylvy a ušlechtilého Antoše, svázaného v nešťastném pragmatickém manželství, se odehrává na jižním úbočí Ještědu. Krajina se v románu stává takřka jednající postavou a propojuje citové bouře lidí, srostlých s drsnými horami.
Vesnický román se na divadelní scénu dostane vůbec poprvé a inscenaci vytvoří jeden z nejvýraznějších českých režisérů Martin Františák, umělecký šéf Švandova divadla, spojený s úspěšnou érou Národního divadla v Brně. Ve Slováckém divadle nedávno velice úspěšně inscenoval další román Karoliny Světlé Kříž u potoka a s libereckými diváky si jistě porozumí jako s ní, vyrostl totiž na úbočích Beskyd, duchem velmi blízkých horám zdejším.
Můžeme doplnit, že inscenace měla být původně uvedena ve velkém divadle, ale protože letošní rok je hodně divný, přestěhovala se Sylva nakonec do malého a — podle samotných aktérů — má tenhle přesun své výhody i nevýhody. Ačkoli si realizaci na větším jevišti tak docela představit neumím, určité prostorové omezení, které vedlo k větší sevřenosti a koncentraci mi úplně vyhovovalo.
Protože jsem zatím měl možnost vidět pouze generální zkoušku, dovolím si pouze několik poznámek.
První patří nápadu inscenovat Vesnický román Karolíny Světlé. Tato kniha, stejně jako mnoho dalších, se pro (asi nejen moji) generaci stala obětí školského systému a přístupů učitelů literatury, kteří ji pravděpodobně také nečetli, takže neměli možnost svým studentům sdělit o ni cokoli jiného, než bylo v učebnicích. Tohle je silný příběh, který se samozřejmě, v různých variacích vrací v různých obměnách a bude tomu pravděpodobně i nadále. Čili má stále co říci.
Druhá poznámka patří hudbě, která je silná a výrazná včetně použití jedné velmi známé countryovky. Tady funguje trochu jako ušní červ, ale vlastně nevím, jestli je to dobře nebo špatně)
Soubor hraje s chutí a vervou a chvílemi to vypadalo, až lítají kulisy. Celá inscenace působí poněkud přeexponovaně, což mi nevadí, na druhou stranu mi chvílemi nebyly zcela jasné motivace některých postav.
Takže bych se měl jít kouknout ještě na některou reprízu.
