Tak jsem si dal na čas voraz. Procházel jsem před létem tady ten svůj blog, a zjistil, že vlastně nedokážu psát o ničem jiném, než o té čínské prašivině a dost mě to otrávilo. A možná i mnohé z vás. A tak, pro nedostatek jiných nápadů, jsem se odmlčel. Že snad s létem přijdou jiné zážitky, nějaké podněty, něco třeba i pozitivního (kromě testů samozřejmě) … ale houby s octem. Hromada covidel na nás dopadla s ještě větší intenzitou a jednotlivé události, skandálky a marnosti kolem nás sviští, jako když do toho vjede zemědělec s tím rozmetávačem … víte čeho.
To pohnutí zase se vykecat ve mně vyvolal pohled na toho multiministra Havlíčka, který včera večer (26.10.) v televizi na čétéčku odpovídal naprosto mimoběžně (jak je mu vlastní!) na otázky Jakuba Železného. Je celkem jedno, co říkal, protože jeho generátor náhodných slov se už tak nakazil od toho babišovského, že to nejde úplně rozeznat (a za chvíli se z toho stane taky poezie asi). Spíš mě zaujalo, jak u toho vypadal. Chlápek, co se ještě nedávno chlubil, že mu stačí spát jen čtyři hodiny denně, teď už jede v nějakým pěta šestadvacetihodinovým denním pracovním režimu, počítám. A ta upocená brejle taky naznačovala, že se s rouškou ještě úplně nezžil. Asi jako jeho kolega ve zdravotnictví. Takovej pomuchlanej byl. Pak na tom rozhovoru byl k zaznamenání ještě jistý nezřízený optimismus Železného, kdy dvakrát ministrovi nadhodil trvanlivost vládních rozhodnutí s tím že „ aby se to v pondělí zase nezměnilo“! Jako bychom tu neměli k dispozici ještě čtvrtek a pátek. Cha! Jo, a že taky nemáme v noci courat.
Na to jsme čekali několik hodin, než vypukla dávno dopředu ohlášená tiskovka. Tak mě napadlo, že by tyhle tiskovky mohly mít v programu nějaký předskokany, aby zábava nevázla, jako na koncertech. Nabízejí se třeba tak trochu nevyužitý ministryně v týhle covidlový době. Maláčová by mohla říct zase něco upřimnýho z pracovního zákulisí, ta ze státní kasy by předvedla, jak se doma šikovně sama učesala a na konci by vystoupila Dostálová, protože ta když něco zahlásí na veřejnosti, tak je pak potřeba vyvolat nějaký jiný skandál, aby se na to zapomnělo. To by bylo skvělý entrée pro ty brejlatý apokalyptiky. Prostě covidla.
PS: Termín „covidla“ jsem naprosto nenuceně šlohnul z jednoho kresleného vtipu Marka Douši, který se nachází v příloze jeho skvělé knihy Čáry Máry ( co je furt ještě k sehnání). Na rozdíl od toho chlápka na B, se srstí na hlavě, se dokážu přiznat, když někde něco ukradnu..
