Možná si na tu hlášku z titulku vzpomenou mnozí z těch, kteří ještě zažili dvouletou vojenskou základní službu. Nic než velikost čísla (a tedy údaj o tom, za kolik dnů jde ten který nešťastník do civilu) nerozhodovalo o tom, k jakému hierarchickému stavu zobák-půlročák-mazák-suprák náleží. A především a jenom to určovalo „kvalitu jeho vojenské existence. Číslo zosobňovalo vše.
I teď číslo určuje, co všechno se smí, nebo nesmí. Není sice jisté, které číslo to přesně je, neboť názory velitelů se přesýpají jako sklíčka v kaleidoskopu, … ale vždy je to nějaké číslo, na co se čeká. Celou současnou situaci naprosto vystihl včerejší titulek internetových Novinek, kde psali – Něco zabralo, číslo kleslo … nebo tak nějak to tam bylo. Tak přímé vyjádření toho, že vlastně nikdo neví, jak to celé funguje, snad ani sami autoři nechtěli. Úplně se před oči vkrádá alegorie vlády jako party malých kluků ve velíně jaderné elektrárny, kdy občas někdo něco zmáčkne a pak se všichni diví, co to udělalo. A pokud se nezatáhne za příslušnou páčku, tak někdo zemře…
Když nevíme, jak to fungovalo, téměř nic jsme se nenaučili.
Ostatně divení se tomu chaosu není na místě. Jen si vzpomeňme, jak se ke krizi přistupovalo. Uděláme ta a ta opatření a do deseti dnů je vyhodnotíme a rozhodneme, co dál … ovšem do dvou dnů jsou tu nová opatření, protože se nestal zázrak, který se asi jaksi trochu očekával … a za dva dny znova, protože panika (ve vládě samozřejmě, lid je vytrvalejší) stoupá… a pak ještě … a pak, když už je nejhůř, tak přijde uvolnění. A nikdo neví, co vlastně zabralo, což je logické. Když v panice na nepřítele vystřelíte ze všeho na jednou, tak se jen těžko dozvíte, co ho dostalo, když onen je na cucky. A nebo jenom počkal za rohem a není tak vidět. Ano, i ta varianta, že právě jen na chvíli došli covidovi rizikoví přenašeči a on se v klidu chystá k další salvě, je na místě. Takže shrnuto, podtrženo: Když nevíme, jak to fungovalo, téměř nic jsme se nenaučili. To jsem tedy zvědav, jaké číslo vyhlásí vrchnost na zítra.
