Na konci září jsme se po zápase se Spartou s kolegy žurnalisty loučili a přáli si pěkné vánoce. Zpola žertem, zpola vážně, ale že se znovu uvidíme na pustém stadionu skoro v půlce listopadu nás nenapadlo. První zápas, který jsme viděli, naznačil, že to, co jsme znali, bude stejné, ale přesto jiné. Ale že to bude tak bolestné, to nás asi nikoho nenapadlo. Prázdné tribuny, temné chodby, smutek.
Smekám klobouk před hokejisty, kteří v této atmosféře neatmosféře odehráli s maximálním možným nasazením zápas, přesto předpokládám, že i oni těžko mohou cítit uspokojení, pro které hokej hrají.
Na druhou stranu mohou mluvit o štěstí, protože třeba divadla, koncertní sály jsou ještě pustější…
A zápas to byl taky z rodu podivných)
Dohromady padlo šest branek a jenom tři byly uznané. Na uznané zvítězili domácí Tygři, tentokrát s logem BMW na prsou. Na ty neuznané by zvítězila hostujécí Olomouc.
První třetina skončila bez branek. Ve druhé se ujala Olomouc vedení ve dvaatřicáté minutě brankou Nahodila, téměř okamžitě však domácí srovnali gólem Rachůnka.
Na konci třetí třetiny, necelé čtyři minuty před koncem, rozhodl o vítězství domácích Bulíř.
Protože se dlouho nehrálo, čeká nás hned ve středu další zápas s Třincem.
