Začátek a konec práce, příchod smrti, vypuknutí požáru, příval velké vody a jiné pohromy. To vše od nepaměti ohlašoval lidem na vesnicích i v městech zvuk zvonu. Ten visel zpravidla ve vížce školy, rychty či hostince, leckde měli i zvoničky zděné nebo dřevěné.
„Rituály lidé dodržovali při nejrůznějších příležitostech. A právě zvony a různé druhy zvonění měly svůj velký význam. Podle zvonění lidé poznali, co se zrovna přihodilo anebo se prostě jen orientovali v čase,“ uvedla Květa Vinklátová, radní pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.
Dřevěná zvonička štenýřového typu byla v roce 1790 postavena také v Dolní Sytové. Svým kónickým osmibokým tvarem a šindelovým pokrytím však působí dojmem ještě starším. Zvon byl za první světové války zrekvírován a nový pořídila obec nákladem 900 Kč v Praze roku 1919. Ten však za druhé světové války následoval osud svého předchůdce.
Další zvon z dílny Marie Tomáškové-Dytrychové z Brodku u Přerova byl do sytovské zvoničky zavěšen až v roce 1998. Má hmotnost 42 kilogramů, průměr 39 centimetrů, naladěn je do tónu C a je zasvěcen svaté Zdislavě.
Zvonictví bývalo v Dolní Sytové dříve dědičné v domě číslo 43, kde se až do roku 1910 říkalo U zvoníků. Dalšími zvoníky byli Josef Pospíšil, obuvník z čísla 119, a po jeho smrti roku 1929 školnice Marie Kubánková. Nynější zvon je vybaven elektrickým pohonem s elektronickým časováním. Díky tomu zvonička denně zvoní a plně tak slouží svému účelu.
