Všechno je relativní, tvrdil jistý Albert E. (ten s tím vyplazeným jazykem). Snad na nic víc to neplatí lépe, než na lidská přání. Pořád teď okolo sebe slyšíme, jak by bylo fajn, kdyby už tahle doba skončila a svět se vrátil do normálu … jenže … tady je ono jádro pudla. Někdo tím, aby bylo všechno jako dřív, myslí třeba jen na loňský rok, kdy na podzim ještě (skoro) nikdo nic o nějakém viru netušil, někdo tím myslí třeba na dobu před rokem 2008, tedy před finanční krizí, někdo se slzou v oku vzpomíná na divoké devadesátky a ještě stále dost lidí by to „dřív“ zasadili ještě před ten Listopad, který si právě připomínáme. A můžeme jít ještě dál, neboť je tu jistě ještě dost prvorepublikových nostalgiků, o příznivcích císařpána ani nemluvě. I když u nich nevím, jak moc upřímně to vlastně myslí, poněvadž o těch dobách už vědí pouze z doslechu.
Skočme do nových bot a jděme dál. Ze začátku to bude tlačit, než se to ochodí, ale což. Hůř už bylo.
Naštěstí takzvaná šipka času, a to by vám teoretičtí fyzikové včetně pana Alberta E. jistě potvrdili, .. tak ta šipka času se nedá obrátit. Čas se nedá vracet zpátky, vaše staré auto se zítra novým nestane, velké děti nenaskáčou zpátky do kočárků a už vůbec příští rok nebude stejný jako ten loňský. Nemluvme o katastrofě ani o lepším příštím. Někdo prostě přijde k újmě, někdo si pomůže, to podle toho, kam ho nové uspořádání zrovna postaví. Kdo v tom bude hledat nějakou elementární spravedlnost (nejlépe přepočítanou na konkrétní mince), většinou zapláče. Už jenom proto, že třeba takové viry ty naše připrdlé zákony, orientované na majetek, zřejmě vůbec nečetli, natož aby se jimi řídili.
Nikdy se nevrátí pohádka mládí, zpívá se v jedné staré písní, a o to tu běží. Popadněme ty staré škrpály, které právě dosloužily, a narvěme je do kamen. Skočme do nových bot a jděme dál. Ze začátku to bude tlačit, než se to ochodí, ale což. Hůř už bylo. Je sedmnáctý listopad, a to je doba, kdy jsme vždycky mysleli s nadějí na to, co bude, a nebrblali, že jsme za to museli něco dát. Tak si to podržme. V tomhle podzimním společenském šeru je nám to dvakrát zapotřebí.
