Stavitele starých labských člunů probudili minulý týden z dočasného spánku pracovníci Muzea města Ústí nad Labem a Muzea v přírodě Zubrnice a notně se u toho zapotili. Vážil totiž k deseti tunám. Třicet let po své likvidaci měnil historický katr z děčínské loděnice místo svého uložení. Ze zubrnické stodoly se litinové monstrum přestěhovalo do bývalé trafostanice ústecké chemičky, která bude v budoucnu sloužit jako velkokapacitní muzejní depozitář.
„Získal ho tehdejší ředitel ústeckého muzea a zakladatel „skanzenu“ Zubrnice František Ledvinka krátce po revoluci. V loděnici tenkrát katr likvidovali a člověku, který ho měl odvést do šrotu, to přišlo líto a přivezl ho k nám. V expozici venkova ovšem nebylo pro stroj tak impozantních parametrů uplatnění, máme k instalaci připravený mnohem menší katr,“ popsal okolnosti nabytí technické památky kurátor Muzea v přírodě Zubrnice Karel Konopka. Stroj vyrobila proslulá strojírna a slévárna Gebrüder Lein v Pirně zřejmě kolem roku 1900. Majitel děčínské loděnice Josef Walter si ho nejspíš pořídil při budování nového areálu v Křešicích v letech 1890–1903, kam musel kvůli stavbě přístavu v Rozbělesích přestěhovat starou loděnici svého otce. Obří katr dokázal pořezat kmeny o průměru přes jeden metr. Výsledné fošny, prkna a trámy sloužily ke stavbě dřevěných i ocelových labských člunů, třeba roku 1908 pro největší říční člun své doby Meteor o délce 84 metrů, nebo v letech 1937–38 pro motorové lodě Baťa I. a II. „Katr byl rozebraný zhruba na třicet částí, z nichž sotva polovina váží pod sto kilogramů, proto jsme pro transport většiny museli použít hydraulickou ruku. Nejtěžší byl litinový rám s hmotností tak tří tun a délkou bezmála čtyři metry,“ popsal náročné podmínky transferu vedoucí historického oddělení muzea. Auto s hydraulickou rukou se navíc nevešlo do vrat historické stodoly, a tak museli muzejníci břemena přiblížit k jeřábu ručně. V prostorné bývalé trafostanici už šlo skládání o něco snadněji.
Katr představuje památku na specifický obor ústeckého regionu, tedy stavbu lodí. Tři nejvýznamnější loděnice stály podél břehu mezi Ústím a Děčínem a všechny měly podobnou pilu. Dnes z nich funguje už jen poslední právě v Křešicích. Ta ve Valtířově se proměňuje v kemp a v Olšinkách dlouhodobě chátrá. Stroj by se mohl v budoucnu dočkat zkompletování a vystavení, třeba v rámci zvažovaného technoparku u střekovského nádraží. Starožitné katry stejného výrobce mohou milovníci historické techniky obdivovat například na pile v Niederschöně u Drážďan nebo v Michelově mlýně v Münchau nedaleko Bad Kissingen.
K německým instalacím obdobné památky:
http://www.brettmuehle-mulda.de/fotos/2/75161/schnappsch%C3%BCsse/gatter-aus-niedersch%C3%B6na/
https://michelsmuehle.jimdofree.com/vollgatter/
