Na začátku všeho byl asi Václav Havel. Tedy ne, že by se tu před ním neděly absurdní věci, ale to, že po listopadu 89 na český prezidentský stolec usedl autor absurdních divadelních dramat, bylo na tehdejší dobu asi dost kách. A to, že ho vřele navštěvovaly osobnosti typu Franka Zappy, Rolling Stones a dalších a vyjadřovaly mu svůj obdiv, muselo působit na mnohé české občánky absurdně až až.
Posléze se přes Havlovu epochu převalila vlna cylindrových kapitalistů Václava Klause a zdálo se, že míříme k nějakému ulepenému standardu evropského konzumu, ale jak se zdá, šlo spíše o předstupeň současné nové normalizace, řízené bývalými kádry. Sotva by asi i Havel předpokládal, že v současnosti bude stát ovládat z parlamentu hrstka mrzáckých stalinistických komunistů tak, že bude držet pod krkem svého bývalého soudruha práskače, který zase vládne svými penězi, získanými díky klausovskému kapitalismu, třetině parlamentu. To vše za přizvukování Hradu. Škoda, že velký dramatik V.H. tu už není, jistě by hravě své absurdní hry překonal napsáním nějaké další.
Absurdita se stává normalitou … a zanedlouho se bude zdát volání po normálnosti naprosto absurdní.
Nyní do všeho vstoupil Covid a s sebou přinesl sen všech diktátorů – nouzový stav. Situaci, kdy ve jménu obecného blaha lze občanům nařídit nebo zakázat cokoliv. Dárek elitám, který přijel na stříbrném podnose servírovaný, neboť nebyl vyhlášen po žádném puči, žádných nepokojích nebo politických zvratech, ale po jakémsi obecném ohrožení, které (celosvětově) vlastně nikdo nedokáže vysvětlit. A možná ani s vysvětlením nechce spěchat, protože do té doby se dá leccos nacpat do zákonů (v rámci toho blaha přece). Demokratický stát naštěstí zatím funguje, ale chvílemi už připomíná hokejového brankáře v oslabení pět na tři.
A čas, informační statistická masáž a rostoucí odevzdanost zatím v hlavách lidí pracuje. Není tak třeba problém potkávat na prázdných ulicích pečlivě zarouškované jednotlivce, ač jim tohle nikdo nenakazuje. Snad propadli pocitu, že dýchat sám sebe přes kus látky je na čerstvém vzduchu zdravější, snad jenom chtějí vypadat jako svědomití občané, nebo prostě už jen odvykli pocitu, kdy jim fouká na bradu. Absurdita se stává normalitou … a zanedlouho se bude zdát volání po normálnosti naprosto absurdní.
Titulek je samozřejmě onou hláškou z posledního rozhovoru majora Terazkyho a vojína Kefalína z Černých baronů … což samozřejmě potvrzuje fakt, že absurdity přináší jakákoliv doba, ne jenom ta dnešní. Tak buďme jako Kefalín.
