Přepnul jsem televizi ze zpravodajského kanálu na nějaký dokumentární, abych alespoň trochu rozčísnul ten vodopád chmurných zpráv. Pohled na kopulující veverky sice člověka přece jen trochu vytrhne z té nálady jarních sebevrahů, ale po stejném milostném aktu zajíců, zeber či surikat je při té jednotvárnosti v tom člověk za chvíli zpátky. Porod pakoně v širé savaně to vážně nevylepší.
Jo, je to tak. Vzali nám skoro všechno (pro naše dobro!) … a ono to stejně nefunguje. Chceme se navzájem, a to nelze nijak nahradit. Už nefunguje ta úžasná svoboda cokoliv si objednat s donáškou až domů. Nefungují videohovory se seniory, kteří sedí už rok nepodmíněně na samotkách svých pokojíčků, nefunguje on line výuka u dětí, kteří se chtějí o přestávce honit mezi lavicemi a třeba i trochu poprat … nefunguje nic. Může se jenom do práce, domů a do nemocnice, tedy na místa, kde se nákaza šíří nejspolehlivěji.
Kulturní a občanská obec má nekonečného zaracha, i když svým působením nezavinili prakticky nic ( já vím, ty noční bary asi byly přes čáru…), kina, divadla i hospody chřadnou i když jsou provozovatelé ochotní zařídit téměř cokoliv, co by je vrátilo do provozu…. dokonce i ti lyžaři na Trutnovsku se zdají býti nevinní… jen ti profesionální sportovci mají svatou výjimku, to asi proto, aby bylo přece jen v televizi na co zírat. Přičemž pořádání mezinárodních akcí a zápasů v téhle restrikční době mě přijde jako neskutečná hovadina a výsměch všem těm, kterým je souzeno sedět doma. Asi jsem měl v mládí víc běhat. Dobře mi tak.
Na zbylý plebs se pak hrnou doporučení typu seďte doma x choďte na procházky. Člověk získává neodbytný pocit, že se ocitl v nějaké desetimilionové rodině nesvéprávných děcek, kterým musí rada starších všechno zakazovat nebo povolovat … aniž by to ovšem mělo sebemenší efekt. Lze vůbec v této společnosti připustit, že každý jedinec oplývá mozkem a že je to především on, kdo zodpovídá za své počínání? Neměl by se především každý sám rozhodovat o tom, zda svým chováním ohrozí sebe a své okolí a zdraví nejbližších? Pokud chce někdo v tomto místě argumentovat nebezpečím jakési anarchie, je dobré připomenout, že ono už to dávno přece probíhá. Točené pivo se pije, hlavy se stříhají, poskytují se i další služby, jen je to zase jak za starého totáče, někde v průjezdu za popelnicemi.
Důvěra vládních rodičů ve své poddané je nulová, tak používá zákazy, důvěra děcek ve své rodiče je taktéž nulová, tak je nerespektují. Začarovaný kruh, zdá se. Jedno je ale jisté … národ vyměnit nelze … ale …
