Ten kdo zná Václava Cílka, najmě pak jeho knihy, již delší dobu, může si při čtení jeho dalšího počinu připadat jako při sledování dalšího seriálového dílu. Sepsané a upravené eseje a přednášky tvoří další časový úsek autorova zajímavého uvažování. Tomu, kdo se přece jen ještě s tímto plodným autorem nesetkal, je třeba říct, že tahle kniha asi není úplně ta pravá na první seznámení s Cílkovým světem. Mohu se samozřejmě mýlit, protože jsem z těch, kteří četli jeho knih už mnoho a tudíž nejsem nestranný pozorovatel … ale snad právě proto si tuto výstrahu neodpustím.
Kniha Jak přejít řeku z nakladatelství Dokořán není tak docela jen o krajině a člověku, jak by mohl název podbízet. Jde už asi více o jakousi syntézu úvah o člověku, náboženství, umění, společnosti, to všechno vařené a dušené v kotli současného světa. Je rozdělená na tři malé knihy, které do sebe splývají, nebo to alespoň bylo záměrem jejího názvu. První část se zabývá otázkami antropocénu a, snad pro její přednáškový charakter a jakýsi výkladový duch o historii geologie (či čehosi podobného), je to ta část, kvůli které jsem se nezdržel výše uvedené výstrahy. Přiznávám, byla to pro mne ta hůře stravitelná část, než jsem u autora zvyklý. To ve druhé části, kde se objevuje i ona řeka v opravdové, a nejen filozofické rovině – tedy Dunaj, a je to už ten „starý“ Cílek, který se nechává unášet krajinou, uměním, setkáváním s nekonvečními lidmi … taková klasická hobití cesta tam a zase zpátky.
Třetí část nás pak odvádí do Ameriky, kde Václav Cílek cestuje s podivuhodnou skupinou lidí do zmrzačeného a obrozujícího se Detroitu, kdy se člověk sám sebe ptá, proč to vůbec dělá, ale zároveň hltá autorovy zážitky a postřehy. To vše s nějakými samozvanými indiánskými šamany, kteří ovšem mají do idealizované představy domorodých kouzelníků řádně daleko. A opět … je to zase ta cesta tam a zase zpátky Bilba Pytlíka.
Jelikož tato kniha vznikala zkraje roku 2020, obsahuje navíc ještě něco, co se možná stane na čas trendem, totiž koronavirový dodatek. Tento se možná časem stane zajímavý tím, že jde o jeden z prvních a tak bude po čase vypovídat o mnohém, neboť doba a názory se mění jak na kolotoči. Kdo Václava Cílka a jeho názory na krize zná, může tušit, jaké duchu to je.
