Rádi chodíte po severních Čechách? Hlavní turistické taháky jste už navštívili, nebo se jim vyhýbáte? Nejvíc vás baví trasy a místa, kam „noha bělocha ještě nevkročila“? Každý výlet berete trochu jako dobrodružnou výpravu, během které „odstraňujete bílá místa na mapách“? Jste duší spíš Robinson než pan Brouček? Severotoulky jsou v tom případě určeny přesně pro vás. Pravidelně v nich totiž budu uveřejňovat tipy na výlety po méně známých koutech Českého Středohoří, Labských pískovců, Českého Švýcarska, Krušných a Lužických hor.
Kopie Azorských ostrovů
Pokud chcete vidět vulkanický kráter pokrytý bujnou vegetací, nemusíte cestovat tisíce kilometrů. Stačí, když vyrazíte na jih Ústeckého kraje. Najdete tam pahorkatinu, která vypadá jako zmenšená kopie Azorských ostrovů. Bez jisté dávky fantazie se neobejdete ani tentokrát. Ta vám však v končinách, kde se obce jmenují Pnětluky, Konětopy, Solopysky, Kozojedy, Třeskonice, Hředle, Smilovice, Domoušice a Cítoliby, stejně poběží na plné obrátky. Jakpak asi ke svým podivným názvům přišly? A kdo v nich může bydlet: elfové, pastafariáni, tajní agenti Billa Gatese nebo snad lidi se psí hlavou?
Onou pahorkatinou je Džbán a oním kráterem Pnětlucké údolí. Džbán samozřejmě není skutečným souostrovím a okolí Pnětluk opravdovou kalderou, ovšem vypadají tak. Podívejte se na mapu. Moře zde ostatně bývalo a sopky taky. Jejich pozůstatky jsou vidět na každém kroku. Stačí jen přimhouřit oči a trochu popustit stavidla svojí představivosti. Pokud vám to moc nejde, měli byste začít trénovat. Možná totiž přichází doba, kdy se cestování opět stane výsadou horních deseti tisíc. Nám ostatním, dolním milionům, zbydou jen filmy, knížky a dobrodružné výpravy po severních Čechách, stejně jako kdysi.
Kolem pnětluckého kráteru
Na výlet kolem pnětluckého kráteru doporučuji vyrazit z Konětop, a to po červené značce na Výrov, odtud po zelené k rozcestí u Čertova kamene a pak po modré zpátky do Konětop, čili tudy. Sedmnáctikilometrovou túru si můžete trochu prodloužit, pokud to z Výrova vezmete přes Špičák, anebo zkrátit, pokud se z Pnětluk vydáte po silnici rovnou do Konětop. V takovém případě ovšem rezignujete na cestu k Pravdě. Ta totiž není jen ve víně, Bibli a moskevských archivech, ale také na kopci nad pnětluckou kalderou: jako romantická zřícenina hradu z 15. století.
Než se nicméně k Pravdě doberete, pár hodin to bude trvat. Ne nadarmo se říká, že cesta k ní bývá dlouhá a trnitá. Nejprve vás čekají dvě parádní vyhlídky: pod Markvareckou rovinou a na Výrově, odkud je vidět český Atlas (viz Severotoulky č. 2) i Appalačeské hory (viz Severotoulky č. 3). Na Výrově však musíte dojít až za vysílač, kde vedle výhledů najdete i ideální místo na odpolední siestu. Cesta k vyhlídce je neznačená, a tak tam nepotkáte živou duši. Na lidi ostatně narazíte pouze na Pravdě a v jejím bezprostředním okolí: jinak jsou tyto končiny takřka turistoprázdné, stejně jako portugalské souostroví uprostřed Atlantiku.
Výhodou Pnětluk je, že se nacházejí ve stejném časovém pásmu jako Praha, že se tam nemluví těžko srozumitelnou portugalštinou a že se tam člověk nemusí trmácet osm hodin letadlem…
Chybí jen sirné výpary
Okolí Pnětluk připomíná Azory i přesto, že tam nerostou hortenzie, ale pouze sedmikrásky, že tam nevyvěrají horké prameny, jen obyčejné potůčky, že se tam nestaví z lávových kamenů, ale z opuky, cihel a ytongu, a že páru na obzoru nevyfukují velryby, ale chladicí věže elektráren. Byl jsem tam i tam, a tak vím, o čem mluvím. Podobné jsou husté lesy, které se prolínají se zemědělskou krajinou, načervenalá půda, malebné vesničky, všudypřítomné krávy i nevysoká, ovšem strmá úbočí kráterů. Chybí jen sopečná jezera, sirné výpary, černá láva, čajové plantáže a rozbouřené vlny Atlantiku.
Výhodou Pnětluk je, že se nacházejí ve stejném časovém pásmu jako Praha, že se tam nemluví těžko srozumitelnou portugalštinou a že se tam člověk nemusí trmácet osm hodin letadlem, ale pouze slabou hodinku autem, tedy pokud dotyčný nebydlí až kdesi ve výběžku.eu. Cestu veřejnou dopravou tentokrát nedoporučuji, neb spojení je komplikované. Vlak tam jede stejně dlouho jako do České Třebové. Na své si ovšem přijdou milovníci výletnických okruhů, které jsem v předcházejících Severotoulkách zanedbával, a taky poznávacích autoodboček a autozastávek. K vidění je toho cestou víc než dost.
Nad lží a nenávistí
Jednak se připravte na sérii krátkých výstupů a sestupů prostřídanou dlouhými rovinkami na lesních cestách a jednak na absenci služeb a turistických atrakcí. Na Azorech taky ostatně nenajdete široké pláže, hotelové komplexy a stánky se staroportugalskými trdelníky. Jediným skutečným lákadlem je Pravda, a to navzdory tomu, že tam není hospoda, stezka v korunách stromů ani dětský koutek. Čeká vás tak paradoxní situace: areál hradu bude plný lidí, ačkoliv cestou k němu nepotkáte nikoho. Těžko říct, kde se tam výletníci berou, když nahoru nevede lanovka: vrtulníkem, vlečným paprskem nebo snad mávnutím kouzelného proutku?
Pokud však chcete, aby Pravda zvítězila nad lží a nenávistí, musíte se obrnit trpělivostí. Stojí to zato. Jednak je areál hradu poměrně rozsáhlý a jednak představuje zajímavý spojovací článek mezi gotickými a barokními pevnostmi. Částečně se zachovaly hradby, dělová věž, most se vstupní branou i obytný palác. Výletníků se na Pravdu vejde hodně, nebojte se. V letech 1868 – 1871 se zde ostatně scházely tábory lidu protestující proti novému státoprávnímu uspořádání, v němž se „zapomnělo“ na Čechy. Jejich výsledek? Nula. Romantické národovectví totiž patří do pohádek, nikoliv do politiky. A lhostejno, jestli se jedná o tábory lidu nebo blanické manifesty.
Tajný tip
Občerstvovací stanice na trase chybí, a tak si nezapomeňte přibalit vetší svačinu. Ve stráni nad Srubovým táborem se zastavte u skalních reliéfů, které před šedesáti lety vytesali studenti prázdninové sochařské školy. Nesmíte je ovšem minout jako my s partnerkou. Podle mapy jsou přitom hned u cesty. A při návratu domů si určitě udělejte odbočku do nedalekého Ročova: zdejší zchátralý, byť postupně rekonstruovaný, augustiniánský klášter stojí za obhlídku. Samotný výlet vám zabere cca 5 – 6 hodin. Je trochu náročnější než předcházející Severotoulky, avšak průměrně zdatný turista by ho měl zvládnout bez jazyku na vestě.
Popisky k fotografiím:
00 – mapa
01 – Pnětlucký kráter
02 – jde se po polních…
03 – a lesních cestách
04 – o různé vyhlídky není nouze
05 – a to i do samotného kráteru
06 – počasí je ve středním Atlantiku hodně proměnlivé
07 – Pnětluky: obec na dně kráteru
08 – Pravda by měla zvítězit nad lží a nenávistí
09 – cesta k ní láká, byť je dlouhá a trnitá
10 – V Konětopech se nestaví z lávy, ale opuky
11 – ročovský klášter