Jihovýchodní Afrika dlouho představovala jedno z nejtajemnějších míst na planetě. Její pobřeží sice Arabové, Číňani a Portugalci znali už od středověku, do jejího vnitrozemí se však odvážil jen málokdo. Různí misionáři, cestovatelé a dobrodruzi se tam totiž ztráceli jako ledovce na Kilimandžáru. Jenže doba, kdy jihovýchodní Afrika patřila pouze pakoňům, Pygmejům a Tarzanům, je dávno pryč. Místo hliněných chatrčí tam stojí mrakodrapy, divoká zvěř žije za plotem a kdysi nedostupné Viktoriiny vodopády připomínají Václavák, či spíše Piazza San Marco. Stará dobrá jihovýchodní Afrika ale naštěstí nezmizela: jen se přestěhovala na sever.
Brownfield nebo džungle?
Leží nám přímo pod nosem, který však ohrnujeme, a tak o její existenci nemáme sebemenší tušení. Přitom kolem ní pravidelně jezdíme autem a na kole. Nachází se totiž v samotném srdci Ústí nad Labem: na levém břehu řeky mezi Mariánskou skálou a neštěmickým TONASEM. Ačkoliv se jedná o území, jež bylo zastavěno továrnami a obytnými domy, většina objektů dnes zeje prázdnotou a chátrá. Brownfield se změnil na nefalšovanou africkou džungli, kde potkáte víc žiraf než lidí. Ústí ostatně nemá daleko k Mombase, Labe k Zambezi, Mariánka ke kapské Stolové hoře a výpusť pod TONASEM k Viktoriiným vodopádům.
Pokud si chcete zahrát na Emila Holuba, Davida Livingstona nebo Joy Adamsonovou nemusíte trávit úmorných 30 hodin v letadle kamsi do Lusaky, stačí vám vyrazit na hlavní nádraží, odkud je to do ústecké Afriky co by kokosovým ořechem dohodil. Směrovka k Viktoriiným vodopádům tam ovšem chybí. Cestu k nim totiž neznají nejen cestovní kanceláře a turistické spolky, ale dokonce ani mapy a většina domorodců. Přitom existuje, byť je trochu dobrodružná. Mačetu sice potřebovat nebudete, tropická přilba, vzdušné oblečení, dobré boty a dostatečné zásoby tekutin se vám však budou hodit: teploty tam v létě stoupají do afrických výšin.
Skoro jako v Serengeti
Cesta do nitra ústecké Afriky vede zhruba tudy. Do mapy ji ovšem nelze zadat přesně, a tak musíte postupovat podle následujícího návodu. Z nádraží sejděte dolů na nábřeží a pak vyražte doleva k severnímu přístavu. Jeho západní část klidně vynechte, zato na jeho západní část neváhejte udělat odbočku. Zdejší molo totiž nabízí zajímavé výhledy na Uhuru čili Kozí vrch a další kopce lemující labské údolí. Po návratu k Přístavní ulici pokračujte podél železniční vlečky zadem k severnímu nádraží. Pak se vydejte ke staré sýpce na Novém světě, bývalému ADLERU, dnešnímu skladu Eurocon.
Nefalšovaná africká divočina začíná hned za sýpkou: nezapomeňte za ní uhnout doprava k řece. Odtud se jde po úzkých stezkách vyšlapaných na místě zrušené železniční vlečky, jež vede podél Veslařské ulice až k přívozu Neštěmice – Svádov. Lvů a hyen se bát nemusíte. Ptáků, zajíců a další drobné zvěře zato v těchto končinách žije skoro stejné množství jako v Serengeti. Liduprázdné území, kterým budete procházet, přitom ostře kontrastuje s protější cyklostezkou, kde pro běžce, kolisty a bruslaře není, kam plivnout. V ústecké Africe narazíte maximálně na zbloudilého pejskaře, hipstera nebo rybáře.
Továrna na africkou sodu
Třeba se zapíšete do historie jako objevitelé neznámých zátok a poloostrovů, nových rostlinných a živočišných druhů, pročež si nezapomeňte dělat poznámky, náčrty a fotografie, ať má akademie věd z čeho vycházet. Jen si musíte dát pozor, abyste se neztratili jako Livingstone před lety v Tanzánii. Těžko by se totiž našel nový Stanley, který by vás dokázal vypátrat. Ovšem žádný strach: ústecká džungle zdaleka není tak hluboká a neprostupná jako pralesy kolem Zambezi. Končí hned u přívozu Neštěmice – Svádov, odkud vede široká, zpevněná cesta až k ostrohu pod výpustí z čističky u TONASA.
Vidět v ní Viktoriiny vodopády sice vyžaduje notnou dávku fantazie, na druhou stranu ale vytékají přímo z TOvárny Na Africkou SOdu, ne? Navíc mají takové typicky ústecké, industriálně dekadentní kouzlo. Sedmikilometrovou výpravu si můžete trochu prodloužit, pokud se vrátíte zpět k přívozu a pak se po Seifertově ulici vydáte až do Mojžíře. Dřív se dalo pokračovat po lávce, ze které bohužel zůstaly jen základy, dnes dírou v plotě nad výpustí čističky. Zkratku přes TONASO nicméně nedoporučuji, neboť vám hrozí střet s ochrankou areálu. V lepším případě uniknete s pouhou výmluvou, v horším s tučnou pokutou či dokonce újmou na zdraví.
Banda nesmlouvavých hrdlořezů
My s partnerkou jsme ovšem povahy dobrodružné, a tak jsme dírou v plotě přeci jen prolezli, i když na nás jeden rybář hystericky hulákal, abychom tam nechodili, pokud je nám život milý. Ochranku areálu přitom vylíčil jako bandu nesmlouvavých hrdlořezů složenou z Johna Ramba, Terminátora, Ellen Ripleyové, Thomase Shelbyho a majora Hradce. Přesto se nám nic nestalo. Buď jsme měli štěstí, anebo vypadáme jako neškodní pomatenci, kteří utekli z denního stacionáře. Těžko říct. Podstatné je, že jsme nelegální průnik do TONASA přežili bez úhony a v klidu mohli pokračovat kolem Labe až do Mojžíře.
V někdejším Mosernu totiž nestojí pouze nevzhledné paneláky, ale také několik citlivě zrekonstruovaných hrázděnek, kostel svatého Šimona a Judy (tedy jeden z nejstarších funkčních svatostánků v severním Polabí), dále pěkná fara, památkově chráněná socha svatého Donáta a půvabný hřbitov na kopci, odkud mají nebožtíci výhled, který jim mohou kolegové ze širokého okolí závidět. Běžte se do starého Mojžíře podívat. Najdete tam odlesk časů, kdy zdejší osada představovala kouzelnou periferii dravé průmyslové metropole, a nikoliv ghetto s prachbídnou pověstí jako dnes.
Tajný tip
Na výpravě do nitra ústecké Afriky vám určitě vyhládne. Pokud si tam neulovíte antilopu, zebru nebo prase bradavičnaté, zastavte se v mojžířské restauraci Johanka nad kostelem, kde dostanete poctivou hospodskou klasiku. Vyhlášený je zvláště Johančin „pašerák“, který mají v oblibě nejen podloudníci se slonovinou. Před cestou pak doporučuji shlédnout Vzpomínky na Afriku, Volání divočiny, Někde v Africe či Gorily v mlze, případně přečíst Zelené pahorky Africké, Srdce temnoty, Na sever od Zambezi anebo Afriku snů a skutečností, abyste včas získali tu správnou náladu na africké dobrodružství.
PS: cestu do nitra ústecké Afriky vám můžu ukázat osobně. Stačí, když se v sobotu 19. června přidáte k vycházce organizované Hraničářem (odkaz tady, nebo událost na fb tady) Sraz je ve 13:00 v prostoru Zanádraží.
