V poslední červencovém pátku přivítal v atriu ústeckého muzea pan Petr Koura, ředitel sdružení Collegium Bohemicum, velmi vzácnou návštěvu. Do Ústí nad Labem poprvé zavítal autor fenoménu Opráski sčeskí historje, vystupující pod pseudonymem JAZ. Ústečanům se představil v masce krále Zmikunda, což je převlek kryjící jeho identitu a zároveň nejpopulárnější postava jeho komiksů.
JAZ byl přizván ke spolupráci na výstavě Naši Němci, jejíž slavnostní otevření chystá Collegium Bohemicum v brzké době. Pro výstavní chodby vytvořil zcela jedinečnou sérii originálních a vtipných kreseb, zachycujících témata jednotlivých výstavních místností. Zastihnout JAZe na veřejnosti je velká vzácnost. Návštěvníkům věnoval více jak hodinu svého času, v němž zodpověděl spoustu dotazů a také je provedl chodbami a přispěl vysvětlujícím komentářem k jednotlivým kresbám. Dlužno podotknout, že pod maskou Zmikunda se skrývá člověk s velkým historickým přehledem a velmi příjemným kultivovaným projevem.
Komiksové Opráski se objevily v prostoru sociálních sítí v roce 2012 (JAZ uvádí, že první tři obrázky vznikly 16.listopadu 2012 pro velice úzký okruh přátel). Vyznačují se jednoduchou, ale výraznou kresbou, inteligentním humorem a ironií a především specifickou variací mateřského jazyka. JAZ nepopírá, že podhoubím, ze kterého opráski vyrostly a které ovlivnilo jeho přemýšlení o historii, je kniha komiksů Obrázky z českých dějin a pověstí od Jiřího Kalouska (Albatros 1982). V současné době mají opráski na facebooku 126 tisíc příznivců, na všech sociálních sítích (tedy fcb, Instagram, Twitter) dohromady 200 tisíc sledovatelů a fanoušci stále ještě přibývají. V minulých dnech vyšla výpravná a zatím nejrozsáhlejší pětisetstránková publikace, obsahující průřez tvorbou od roku vzniku do současnosti Opráski f krichli.
JH: Fenomén Oprásků trvá už téměř deset let a jeho příznivci stále přibývají. Momentálně se věnujete nejen českým, ale i světovým dějinám, glosujete aktuální události. Očekával jste na samotném počátku, že se to celé takhle rozjede, že se opráskům budete věnovat celé desetiletí a dost možná i déle?
JAZ: To je hodně dlouhá otázka, na kterou mám tuhle odpověď: ne! Mohu to ještě trochu rozvést, abych nebyl tak stručný: rozhodně ne! Úplně první opráski byly výsledkem do velké míry náhody a určené pro velmi malou skupinu lidí. Rozhodně mne překvapila odezva a ta rychlost, jak se opráski potom rozšířily. Já jsem si tak po pátém oprásku říkal, že téma je už vyčerpáno, že není o čem psát a kreslit (smích).
JH: Zamyslel jste se někdy nad tím, proč právě opráski, které mají jednoduchou kresbu a především velmi specifickou psanou češtinu, Češi přijali za své, proč je tolik baví?
JAZ: Myslím, že Češi jsou v Evropě i ve světě hodně specifičtí v tom, že si umí udělat legraci prakticky úplně ze všeho a především sami ze sebe. Není to totiž zcela obvyklé, mnoho národů má témata, na která se „nešahá“ a když, tak velice vážným způsobem, zatímco Češi si skutečně dělají legraci absolutně ze všeho ve smyslu věty: „Když je člověk na něco krátkej, tak si z toho má aspoň dělat legraci. To platí o smrti i o politice.“ Navíc si opráski udržují oblibu tím, že jsou tvořeny pravidelně a pořád.
JH: Měl jste někdy kvůli nějakému zpracování tématu potíže, ať už to byla nepříjemná odezva od veřejnosti nebo výtky z vyšších míst?
JAZ: Tak dvakrát mi kvůli tématu smazali facebook, jedno z nich byl vtip na Josefa Tisa, což patrně šláplo na kuří oko nějakým slovenským nacionalistům (tím se oklikou dostávám zpět k myšlence, že ne všechny národy jsou nastavené jako Češi a na některé postavy či události si takříkajíc nenechají šáhnout), naštěstí se vše brzy podařilo obnovit, což ale není úplně obvyklé. Podruhé jsem dostal opravdu velikou čočku od ruských trollů na obrásek s vtipem na téma, že jediní, kdo prošel Ruskem skrz, byly československé legie, což se nepovedlo ani Napoleonovi ani Hitlerovi. Opravdu jsem se podivil, kolik emocí to v tom chladném ruském národě vyvolalo. Ale na druhou stranu musím říci, že mne tahle negativní reakce potěšila.
