Nejdřív to bylo Eldorádo, později Zlatá horečka na Aljašce: jiná chiméra, jiné kulisy, přesto stejný princip a podobné, ne-li větší šílenství. Hnacím motorem honby za blyštivým kovem přitom nebyla pouhá ziskuchtivost. Důležitou roli v ní rovněž sehrála touha po dobrodružství. Na rýžování zlata sice zbohatl málokdo, o adrenalinové zážitky však neměl nouzi nikdo. Postavit člun, ulovit si potravu a přežít padesátistupňový mráz totiž vyžadovalo odvahu, houževnatost a notnou dávku vynalézavosti, zvlášť když většina prospektorů znala tesařinu jen z obrázků, medvědy z cirkusu a zimu ze slunné Kalifornie.
Krásná, drsná a divoká
Ačkoliv postávání v ledové vodě a kopání do věčně zmrzlé půdy představovalo spíše galeje než zálesáckou romantiku, Dawson City, White Horse, Klondike, Bonanza a Chilkootský průsmyk nepřestávají lákat tisíce snílků, kteří tam vyrážejí po stopách George Carmacka, Jacka Londona a dalších zlatokopů. A bylo by jich ještě víc, kdyby cesta na Aljašku nebyla tak drahá a komplikovaná. Tuzemští dobrodruhové se naštěstí nemusejí vláčet přes půlku Zeměkoule. Krajinu, jež je podobně krásná, drsná a divoká, totiž najdou mezi Rumburkem a Velkým Šenovem. Zlato se tam ostatně kdysi také rýžovalo: na Bublavě.
Zdaleka přitom nejde jen o přírodu, ale vůbec o celý ráz Šluknovského výběžku, který severozápadní výspu USA evokuje svým vyloučeným charakterem, pohnutou „koloniální“ historií i tvarem a umístěním na mapě České republiky. Na jednodenní výpravu do zdejších končin doporučuji okruh kolem Hrazeného (z Nových Křečan přes Kunratice, Karlovo údolí a Valdek zpátky do Nových Křečan), čili tudy -> Opět se tedy jedná o výlet vhodný pro vášnivé automobilisty. Avšak pozor: silnice přes Studenecké sedlo bývá v zimě stejně neprostupná jako Chilkoot nebo White Pass.
Lesy zářící barvami
Česká Aljaška je nejhezčí na přelomu září a října, kdy se lesy rozzáří barvami, jsou plné hub a listí na stromech už není tolik, aby zakrývalo výhledy. Musí ovšem svítit sluníčko, samozřejmě. Najdete tam ryzí divočinu, kde při troše štěstí potkáte medvědy, soby a možná i jednoho z potomků Bílého Tesáka. Na pár osad sice pod Hrazeným rovněž narazíte, jsou ovšem malé a skromné, některé z nich navíc dávno opuštěné. Nechybí mezi nimi bývalý zlatokopecký tábor (Na Číhané) a kdysi honosné zlatokopecké městečko (Karlovo údolí), jehož trosky přestavují zašlou vzpomínku na časy, kdy gentlemani nosili cylindry a dámy krinolíny.
Auto zaparkujte v Křečanech a pak se vydejte po zelené značce až pod Hrazený. Cestou vás čekají nejen ohromující výhledy na Lužické hory a Česko-Saské Švýcarsko, ale také novodobý menhir, který byl nedávno vztyčen na rozcestí u Zeleného Kříže. Výstup na Hrazený, čili nejvyšší vrchol Šluknovské pahorkatiny, si určitě nenechte ujít. Jedná se totiž o zajímavý kopec s rozeklanými čedičovými skalami na jeho severním úbočí. Z Hrazeného pokračujte po červené značce do Kunratic, kde nezapomeňte omrknout cyrilo-metodějskou kapličku a případně i místní arboretum. Zaleží na tom, zda máte slabost pro dendrologii, aspoň na amatérské úrovni.
Klasická poplašná zpráva
Zlatá horečka neměla daleko k živelní pohromě. Přehnala se jako uragán, tisíce lidí vyhnala z domova, další připravila o zdraví, majetek nebo o život a zůstaly po ní jen díry v zemi, vykácené lesy a opuštěná městečka. Přitom se jednalo o klasickou poplašnou zprávu. Zlato sice na Aljašce bylo, ovšem v daleko menší míře než se povídalo. V době, kdy horečka kulminovala, se ho totiž v Austrálii vytěžilo dvakrát a v jižní Africe dokonce šestkrát tolik. Na každý dolar, který zlatokopové vyrýžovali, tak připadalo šest dolarů, jež zaplatili za dopravu, zásoby a vybavení. Na Aljašce ve skutečnosti zbohatli pouze různí šejdíři a darebáci.
Zlaté šílenství nejlépe ilustruje osud Dawson City. Ještě v roce 1896 nebylo na soutoku Klondiku a Yukonu nic kromě bahna a komárů. O dva roky později zde stálo dřevěné velkoměsto plné restaurací, hotelů, divadel, nemocnic a nevěstinců, kde nebyl problém sehnat ústřice, humry, tropické ovoce a další delikatesy a kde nejlevnější nocleh stál stejně jako roční pronájem luxusního bytu v New Yorku. Sláva Dawson City však pohasla stejně rychle, jako zazářila. Nedávná „Paříž Severu“ měla počátkem 20. století pouhých pět tisíc obyvatel: většina zlatokopů odešla a výstavní paláce shořely nebo ztrouchnivěly.
Staré zlaté časy
Karlovo údolí, které najdete 2,5 km severovýchodně od Kunratic, Dawson City připomíná. Vzniklo ostatně ve stejné době: ovšem nikoliv jako útočiště prospektorů, nýbrž jako občerstvovací stanice pro výletníky ze širokého okolí. Původně se jednalo o pouhý kiosek, později o zájezdní hostinec a nakonec o moderní lázeňský komplex s hotelem, tanečním sálem, rozlehlým parkem, vodotryskem, lesním divadlem, elektrickou miniželeznicí, pavilonem opic a rybníkem, kde si hosté dopřávali romantické vyjížďky na lodičkách. Jestliže Dawson City bylo „Paříží Severu“, tak Karlovo údolí představovalo „sudetské Rimini“.
To však platilo pouze mezi válkami. Později se zde rekreovali němečtí vojáci, po nich pražští dopraváci a na konec zaměstnanci Československých státních drah. V areálu byly prováděny jen nejnutnější opravy, a tak začal chátrat, až po roce 1989 zchátral úplně. Nedávno Karlovo údolí koupili jistí nadšenci, kteří se mu snaží vrátit jeho bývalý lesk. Ovšem stamiliony nutné na opravu prodejem korálků a pořádáním charitativních dílniček získají jen stěží. Někdejší Karlthal přesto stojí za návštěvu: opravdu to tam vypadá jako v aljašském městě duchů, které pohltila divočina. Staré zlaté časy tady prostě skončily, stejně jako jinde na Šluknovsku.
Tajný tip
Z Karlova údolí se vydejte po Valdecké cestě až do Valdeku, kde narazíte na zelenou značku, jež vás dovede zpátky do Křečan. Nezapomeňte si přibalit velkou svačinu, poněvadž budete procházet končinami, v nichž si párek, pivo ani tatranku nekoupíte. Na zpáteční cestě se však určitě zastavte v Krásné Lípě, která poslední dobou jen kvete. Najdete tam pěkně opravené historické centrum i základní turistickou vybavenost. Místní pivovar Falkenštejn není třeba představovat, zato výborná horká čokoláda z protější čokoládovny MANA stojí nejen za zmínku, ale především za hřích.
