V pátek 8. října 2021 si Činoherní studio Ústí nad Labem odbylo svou první premiéru v 50. divadelní sezóně. Výtečně zvolená divadelní hra dnes již klasika německého moderního divadla Tankereda Dorsta JÁ, FEUERBACH se v rámci oslav jubilejní sezóny odehrála v prostoru dřívějšího Divadla hudby a pozdějšího rockového klubu Tukan. Tedy v místě, kde Činoherní studio před padesáti lety začínalo.
V základní linii jde o příběh stárnoucího herce, posedlého ideou o své herecké genialitě, který se po sedmi letech v ústraní snaží o návrat na divadelní prkna a uchází se o roli u jednoho z nejlepších režisérů. Ten se ale na zkoušku s Feuerbachem vůbec nedostaví a a posílá za sebe jako náhradu mladého asistenta. Už v tomto okamžiku se rodí postupně graduující konflikt. Jeho příčinou, jak se posléze ukáže, je především duševní porucha, způsobená záchvaty zuřivosti, do kterých se herec dostával v posedlosti svých divadelních rolí. Jediné přeřeknutí pak prozradí, že se léčil v psychiatrickém ústavu. Jak plyne čas zkoušky, je stále jasnější, že Feuerbach se už na jeviště nemůže vrátit, což si nakonec sám hořce uvědomuje.
Druhý pohled pak na Feuerbacha nastavuje právě asistent (Petr UHLÍK), který se snaží vyjít Feuerbachovi maximálně vstříc, ba dokonce mu namluví, že vzadu sedí i pan režisér a aby tedy sehrál úryvek, který si připravil. V jeho osobě je ve hře přítomna další linie, totiž střet mladého a starého, starého a nového, odcházejícího a nově nastupujícího. Střet probíhající po celé dějiny lidstva byl navíc v momentě premiéry velmi aktuální probíhajícími volbami. Tedy aspoň já jsem to tak pociťoval.
Celý kus je víceméně komorní monodrama posazené na jednom herci. Tuto příležitost nabídlo divadlo hostujícímu Ivanu ŘEZÁČOVI, který byl v počátcích Činoherního studia jeho kmenovým hercem. Sledovat jeho výkon v titulní roli byl pro mne velký zážitek. Kus samotný se nevyznačuje žádnou velkou divadelní akcí, vyžaduje však velmi niterné herectví, které je Řezáčovi vlastní, jak bylo možno vidět. Ostatně, jak se někde vyjádřil další bývalý člen Činoherního studia, hostující režisér první letošní premiéry David Czesany:“… nedovedu si pro tuto roli momentálně představit nikoho jiného ze současných herců, než Ivana Řezáče“. Pro diváka jednoznačně radost sledovat skvělou hereckou práci, kterou doslova zhmotnil pološíleného a zoufalého stárnoucího herce, stárnoucího člověka přímo před našima očima. Nevšedním divácký zážitek, který rovněž dává laikům nahlédnout na odvrácenou stranu nejen divadla či umění ale samého člověka ve své nejniternější podstatě.
Činoherní studio tak hned svou první premiérou dostává do repertoáru další velmi zdařilý kus, který bude rozhodně stát za to zhlédnout opakovaně. Pro mne určitě.
