V podstatě neexistovalo lepší datum pro uvedení představení Kacířské eseje Studia Hrdinů než pondělí osmnáctého října 2021. Tuhle zvláštní výsadu měl ústecký festival Kult. Celý den se totiž řešila bizarní situace spojená se setrváním prezidenta republiky Miloše Zemana ve funkci, prolhaná tisková konference šéfa prezidentské kanceláře Mynáře i následná tiskovka předsedy senátu Vystrčila, která konstatovala, že pan prezident skutečně není ve formě a všechno, o čem ještě včera přesvědčovali veřejnost, je lež.
Kacířské eseje nejsou jenom o tom, ale také o tom.
Příběh filosofa, profesora Patočky, jeho souboj s mocí i sebou samým o postavení a právu na život v pravdě nejenom intelektuála, ale hlavně člověka rozehraný na jevišti veřejného prostoru Hraničář zarezonoval s velikou silou a téměř plný sál na závěr zhluboka vydechl, aby se pak pokusil, ve zbytku večera, znovu nadechnout a pokusit se srovnat si všechno znovu v hlavě, v životě a ve svědomí… Což se třeba mně ještě tak docela nepodařilo.
Silně obsazená inscenace má rytmus, spád a hloubku a s divákem se příliš nemaže. Nakládá mu silná témata a nedává mu čas všechno detailně zpracovat a promyslet, živá hudba na scéně pod taktovkou Vladimíra Franze dodává důležité akcenty a filosofické myšlenky i nehoráznost nemyšlenek fízlů, násilí a znásilňování člověka (člověkem) je exaltovaná až do skoro nesnesitelné hysterie. Já jsem si to ovšem, s jistým masochismem, užíval.
To, že byl na jevišti Vladimír Franz mělo ovšem včera jisté zvláštní kouzlo, jak je patrné tomu, kdo si prožil i všechny ty události zmíněné v prvním odstavci tohoto tetu. To jsou paradoxy, pane Vaněk.
Návštěvníci Kultu tak měli opět možnost vidět vynikající představení, ale nejenom tenhle kousek naznačil jak dobře funguje připravená dramaturgie. S velkým očekáváním se tak můžeme těšit třeba na čtvrteční Putinovi agenty.
