Symbolicky v předvečer Památky zesnulých, známé v české kotlině jako Dušičky, proběhla v nádherně opravené hřbitovní kapli na hřbitově v Krásném Březně vernisáž výstavy POZDRAV Z DRUHÉ STRANY. Jde o výstavu části fotografií autorek Lucie Röner a Michaely Danelové a zobrazovanými objekty jsou hřbitovy a hroby německých vysídlenců.
Výstava je součástí dlouhodobého projektu organizace Shromáždění německých spolků v České republice. Její předseda pan Martin Herbert DZINGEL naší redakci řekl: „Shromáždění německých spolků v České republice je střešní organizace pro jednotlivé německé spolky, které působí v ČR. Především tedy tam, kde bylo v minulosti různojazyčné obyvatelstvo a kde dnes stále ještě žije německá menšina. Jsme také zastoupeni v Radě vlády pro národnostní menšiny. V roce 1921 žily na českém území tři miliony Němců. Většina z nich byla později vysídlena a zbylo po nich asi milion hrobů. Na hřbitovech udržovaných i zdevastovaných leží často významné německé osobnosti, myslitelé, vědci, zakladatelé továren. Tito lidé si zaslouží úctu a pietu. Náš spolek se snaží tuto materii již několik let nějakým způsobem uchopit. Navštívili jsme v Karlovarském a Ústeckém kraji více jak 50 hřbitovů, zdokumentovali asi 15 tisíc hrobů a zjišťovali, kdo v nich leží. Řada hřbitovů je velmi zničených, hroby otevřené, mnohdy zasypané odpadky. Samozřejmě chápeme, že nejde sanovat půl milionu hrobů, často v žalostném stavu. Ale snažíme se nějak tato místa pietně uchopit, což je především smyslem projektu, z něhož vnikly i zde vystavené fotografie.“
Historii krásnobřezenecké hřbitovní kaple nám v kostce shrnul historik ústeckého muzea a zastupitel Martin KRSEK:„Kaple byla postavena spolu se založením hřbitova v roce 1903 a vždy byla jeho výraznou dominantou. Po II. sv. válce začala postupně chátrat, asi nejvíce v 70. a 80. letech minulého století. Někdy v roce 1998 na ni byl dokonce vyhlášen výměr k demolici. Tehdy se zapojil do protestu spolek pro ústeckou architekturu kolem webovek Ústí-Aussig net. Podařilo se přesvědčit město, aby od demolice ustoupilo a peníze na ni určené byly vloženy do zajištění objektu k jeho další záchraně. Došlo k realizaci provizorní střechy a tím to tehdy skončilo. Až po dalších patnácti letech, v době, kdy z kaple už byla prakticky ruina, se v rozpočtu města našly prostředky pro postupnou opravu. Dopadlo to, jak vidíte, úžasným způsobem, musím pochválit výbornou spolupráci s městskými službami. K celé opravě se přistupovalo prakticky jako k památkovému objektu, byť není památkově chráněný. Snažili jsme se vyjít z původního vybavení třeba u dlažby. Rádi bychom kapli oživili jednak jako sakrální prostor a zároveň jako výstavní prostory.“
Celou vernisáž pak doplnil kulturním programem Jan KVAPIL, který se svým stínovým divadlem předvedl dramatizaci německé pohádky Kachna a Smrt.
Kaple a výstava je otevřena vždy v době otevření hřbitova.
