Většina čtenářů považuje Gulliverův cestopis za smyšlený. Dobrodružství, jež slavný ranhojič a kapitán na rozličných lodích prožil u maličkých obyvatel Liliputu, u brobdingnackých obrů, u učenců na létajícím ostrově Laputa a nakonec u moudrých koní Hvajninimů opravdu působí neuvěřitelně. Ovšem pouze proto toho, kdo nikdy nebyl v Javorech u Děčína, kde stojí celá řada podivně malých domečků. Průměrně vzrostlý jedinec, natož habán či čahoun, se do nich prostě nevejde. Nevím, jak Brobdingnag, Laputa, Balnibarbi, Glubbdubdrib, Luggnagg a země Hvajninimů, ale Liliput existuje. Nevěříte? Běžte se tam podívat.
Spousta netradičních výhledů
Do severočeského Liliputu samozřejmě můžete dojet autem či autobusem. V takovém případě by vám však začaly atrofovat svaly a navíc byste se připravili o pořádné dobrodružství. Z Jílového se proto vydejte pěkně po svých: po zelené značce do Javorů a z Javorů po žluté značce až do Chrochvic, přes Starou Bohyni a Chmelník (čili tudy), což je velmi pěkná trasa se spoustou netradičních výhledů. Na pár turistů narazíte pouze na Chmelníku. Jejich počet vám ovšem přijde směšný vhledem k tomu, že se jedná o parádní kopec, který se tváří jako o dost vyšší stratovulkán.
V letech 1895 – 1914 stával na Chmelníku hostinec s vyhlídkovou věží, po němž se bohužel slehla zem. Jeho absence zamrzí. Otázkou nicméně zůstává, kdo by dnes do něj chodil, když většina lidí není schopna vymyslet jiný výlet než do Tiských stěn nebo na nedaleký Sněžník. Výšlap na Chmelník stojí za to i přesto, že je trochu náročný. Výškové metry, které naberete cestou do Javorů, totiž sestupem do Staré Bohyně opět ztratíte. To je zkrátka daň za dramatickou krásu Českého Středohoří: chodecky přívětivých hřebenovek je mezi solitérními sopouchy skoro stejně jako ruliček toaletního papíru v reálně socialistických drogériích.
Orlí hnízdo nad kaňonem
Za námahu ovšem nestojí pouze Chmelník. Stejně fešné, ne-li fešnější, jsou i náhorní lehce zvlněné pláně mezi Jílovým a Javory, odkud budete mít Labské pískovce a severovýchodní Středohoří jako na dlani, navíc z hodně nezvyklých úhlů. Procházet budete po romantických loukách protkaných remízky, starými zídkami a úvozovými cestami, kde turistické značky občas mizí v roští anebo v dálce. Dobrodružství je zkrátka dobrodružství. S ostřížím zrakem, logickou úvahou a mapami.cz však správný směr neztratíte. Podstatné je příliš nepropadnout ohromujícím výhledům na Sněžník, Lotharův vrch, Chmelník, Blansko, Velký Chlum a Bukovku.
Samotné Javory moc krásy nepobraly. Historická stavení se rozpadají, anebo jsou zateplena, obouchána Ytongem, případně doplněna plastovými okny nepatřičných rozměrů. Polystyrén byl nejspíš použit i při opravě místní kapličky, která dnes připomíná cukrkandlový domek pro panenky. Doopravdy hezká je pouze jedna stará stodola na východním okraji obce. Přesto má bývalý Ohren svoje kouzlo: jednak díky poloze „orlího hnízda“ nad labským kaňonem a jednak díky různým pidibaráčkům, jež se krčí ve stínu běžné zástavby. Často se jedná o neotřelá dílka lidové architektury (např. úzká garáž s obytným patrem o velikosti malé garsoniéry).
Gulliver, Prášil a Polo
Další minichaloupky najdete ve Staré Bohyni. Ta má aspoň příhodný název, na rozdíl od vísky sourozenců Ulrychových. Žádná hospoda tam však není, stejně jako na Chmelníku, jak pro obry, normálně vysoké, tak i pro trpaslíky. Nezapomeňte si proto přibalit svačinu. Vařená vejce ale raději nechte doma, poněvadž byste mohli vyvolat spor o to, zda se mají loupat od tenkého nebo tlustého konce. Výsledkem by pak byla krvavá válka mezi Javory čili Liliputem a Starou Bohyní čili Blefuskem, v níž by padly stovky pidilidí. Není snad každý život stejně cenný? Ženevské konvence přeci platí pro všechny bez rozdílu centimetrů.
Pakliže se vám podaří udržet mír, není vyloučeno, že dostanete prestižní mininobelovku a nádavkem stádo pididobytka. Aspoň budete mít nějaký suvenýr a hlavně důkaz, že si nevymýšlíte. Nebo chcete dopadnout jako Gulliver, baron Prášil a Marco Polo? Pokud by vám čtrnáctikilometrová výprava do severočeského Liliputu nestačila, klidně si ji protáhněte až do Podmoklů. Záleží na tom, jak jste trénovaní, zda máte slabost pro industriál a hlavně, jestli chcete vidět největší posilovnu na světě. Na odstavném nádraží, kolem kterého budete procházet, jsou totiž vyrovnaná kola od vagónů připomínající činky brobdingnackých obrů.
Objevy, jež vznikly omylem
Rovněž si můžete udělat odbočku k bývalým lázním Chmelnice, jež se nacházejí na malém zalesněném vršku nad stejnojmennou obcí (přímo pod Chmelníkem) nebo k Thunovské hrobní kapli sv. Jana Nepomuckého, kterou najdete v kopci nalevo nad čerpací stanici CNG (kousek od odstavného nádraží). Lázně potkal stejný osud jako hostinec na Chmelníku, byť zanikly až po druhé světové válce. Dochovala se z nich pouze kaplička a zbytky terasy. Hrobní (původně barokní, později novogotická) kaple zato stále stojí. Jedná se vlastně o malý jednolodní kostelík s prebystářem a vysokou štíhlou věží, v němž se ukrývá krypta rodu Thun-Hohensteinů.
Já osobně jsem bohužel nebyl tam ani tam. Sice jsem tyto končiny navštívil už dvakrát, avšak pokaždé jsem těsně před lázněmi i hrobní kaplí zabloudil. To se mi občas stává, jakkoli patřím mezi ostřílené výletníky. V první moment bývám naštvaný, ale vzápětí jsem rád, že jsem se dostal na místa, o nichž jsem neměl sebemenší tušení. Většina velkých zeměpisných objevů koneckonců rovněž vznikla omylem. Kryštof Kolumbus tak našel Ameriku, i když hledal Indii. Henry Hudson objevil velký záliv na severu Kanady, přestože si myslel, že doplul do Pacifiku. A David Livingstone nalezl Viktoriiny vodopády, ačkoliv se zrovna ztratil v Africe.
Tajný tip
Při procházce z Chrochvic na hlavní nádraží navíc zjistíte, že legendy, které se vyprávějí o úžasném Děčínu a hrozném Ústí, se zakládají na pravdě asi jako Gulliverův cestopis. Podmokly sice mají svoje kouzlo, avšak obklopují je nevzhledná, chátrající a špinavá předměstí, jež si v ničem nezadají s ústeckými Předlicemi. Okolní příroda je hezká, ovšem to je ta ústecká taky. Děčín a Ústí si zkrátka nemají co vyčítat. Přesto má Děčín jednu věc, která Ústí chybí: Ukradenou galerii, tedy malou vitrínku s pravidelnými výstavami. Běžte se na ní podívat. Visí vzadu na budově okresního archivu dole v Podmoklech, odkaz na fb.
