weby pro nejsevernější čechy

16. Severotoulky 16.: Kamenický čili „enigmatický“ trojúhelník [Česká Kamenice – Všemily – Jetřichovice – Kunratice – Česká Kamenice]

Statisticky se sice v prostoru mezi Floridou, Portorikem a Bermudami neděje nic mimořádného, v tabulkách ovšem chybí kolonky pro podivné bouře, nevysvětlitelné nehody, tajemná světla a záhadné posuny v čase. Hrůzostrašné historky o nešťastnících, kteří zabloudili do jiných dimenzí, tak zůstávají bez vysvětlení. Oficiální místa mlčí, což nahrává různým konspirátorům, záhodologům a lovcům senzací, podle nichž jsou neobvyklé úkazy výsledkem zásahu mimozemšťanů, pomsty bohů či tajných vědeckých experimentů. Podobných trojúhelníků, jako je ten Bermudský, přitom existuje víc, byť se o nich ví jen málo nebo nic. 

Kolem tajůplného trojúhelníku

Mezi nejméně prozkoumané patří oblast mezi Českou Kamenicí, Všemily a Jetřichovicemi. Schválně se tam běžte podívat, ale dovnitř tajůplného trojúhelníku raději nevstupujte. Prohánějí se v něm totiž nefalšovaní kovbojové, z nebe padají letadla, uprostřed pevniny troskotají lodě a na Kreibitzbachu se vzdouvají tsunami, které vzápětí tuhnou do obřích kamenných převisů. O hrozbě černých neštovic a úplavice nemluvě. Zónu smrti lze naštěstí obejít po turistických značkách: po modré z Kamenice do Jetřichovic (přes Filipov a Všemily) a po zelené z Jetřichovic zpátky do Kamenice (přes Kunratice a Pekelský důl), čili tudy.

Jedná se o středně náročný okruh, respektive různostranný trojúhelník. Na enigmatické Severotoulky proto můžete vyrazit nejen veřejnou dopravou, ale také vlastním autem či helikoptérou. Hlavně si nezapomeňte dobré boty. Trasa je totiž prošlapána málo nebo vůbec, ačkoliv vede kolem turisticky exponovaného Pavlina údolí. To je rovněž důvodem, proč na ni chybí jakékoliv občerstvovací stanice. Na první narazíte až v Kunraticích, na další v Kamenici. Bez svačiny byste tam ovšem nemuseli dojít: na sedmnáctikilometrové túře vám vyhládne, zvlášť když vás čeká 436 výškových metrů a možná i cestování časem.

vrak Titanicu, tamtéž

Záhady, abnormality a podivnosti

Různých záhad a podivností je v Kamenickém trojúhelníku tolik, že by vydaly na celou řadu X-Files. Na agenty Muldera a Scullyovou si ostatně můžete cestou zahrát. Třeba se vám konečně podaří objasnit tajemnou havárii letu JAT 367, ke které došlo právě v těchto končinách. 26. ledna 1972 se nejdřív ozvala strašlivá rána a pak na střechy domů začala padat znetvořená lidská těla. Příčinou výbuchu jugoslávského letounu údajně byla nálož na palubě. Kdo ji tam umístil, ovšem zůstává záhadou, stejně jako to, jak se letušce Vulovičové (jako jediné z posádky) podařilo přežít volný pád z výšky deseti a půl kilometru.

Zachránila ji miniaturní červí díra nebo abnormálně gumové kosti? Těžko říct. Jisté jsou pouze rejdy tajných služeb, jež doprovázely vyšetřování. Ještě záhadnější je vrak Titanicu, který stojí nahoře ve Filipově. Neměl by dlít na dně severního Atlantiku? Jak se do Kamenického trojúhelníku dostal? Nesehrály v tom nějakou roli obří kamenné vlny, jež jsou rozesety po okolí? Např. ta, která se nachází v centru Všemil. Jmenuje se Kůlna, má tři a třicet metrů a patří k největším převisům v republice. Nebo její menší sestra tamtéž, do níž byla vytesána prostorná kaple. Jak tyto vlny vznikly? Opravdu se vzedmuly na hladině Chřibské Kamenice?

výhled na Růžovský vrch, tamtéž

Pravda je tam někde venku

Neméně podivná je rovněž osada Espirito Santo, kterou před lety založili američtí cowboys. Že by Santa Fe a Všemily spojovala nějaká časoprostorová zkratka, o níž nevíme? Škoda, mohli bychom ušetřit za letenky do Spojených států. Stejně záhadný je i Díogénův příbytek dole ve Filipově. Jakpak se tam asi slavný kynik dostal? Že by na dně sudu našel bránu do jiných dimenzí? Snad ho přitom nepronásledovali pavouci a bílé myšky. Jako z jiného světa ovšem působí i několik neotřelých novostaveb a rekonstrukcí původních chalup. Vždyť takové by v severních Čechách neměly vůbec vzniknout, aspoň se to říká. 

Odpověď na výše zmíněné otázky nenajdete tak, že budete vysedávat doma, ale pouze tak, že vyrazíte na objevitelskou výpravu. Pravda je totiž tam někde venku, respektive uvnitř Kamenického trojúhelníku. Cestou můžete odebírat vzorky, provádět různá měření a pořizovat audiovizuální záznamy, případně vyslýchat domorodce, zda si nevšimli něčeho neobvyklého. Průkazy FBI ale raději nechte v kapsách, jinak byste mohli skončit na záchytce, psychiatrii nebo ve vězení. I bez svěrací kazajky zažijete tolik zábavy a adrenalinu jako na nejdražších únikových hrách. Hlavu si navíc vyčistíte líp než pouhým sportovním výkonem.

Kde daňci dávají dobrou noc

Na Českokamenicko vás nepřivádím poprvé. Jedná se totiž o jeden z nejhezčích koutů Ústeckého kraje, ve kterém se zvláštním způsobem prolínají tři geomorfologické celky: České Středohoří, Labské pískovce a Lužické hory. Najdete v něm solitérní kužely pradávných sopek i různé hřebeny a hřebínky, travnaté pláně s osamělými remízky i hluboké lesy, mělká údolí i křivolaké soutěsky, pískovcové, žulové i čedičové skály, kulturní krajinu i nefalšovanou divočinu, malebné i méně vzhledné vesničky. Značených tras je kolem Kamenice celá řada. Výletníky však potkáte pouze v Jetřichovicích a na Práchni.

„Enigmatický“ okruh jsem nedávno absolvoval podruhé. Opět jsem na něm nepotkal ani jednoho turistu, byť jsem vyrazil v neděli, navíc za relativně příznivého počasí. Sluníčko sice nesvítilo, ovšem v listopadu bohatě stačí, když neprší. Zato jsem ve Filipově narazil na čtyřicetihlavé stádo daňků, které těsně přede mnou přecházelo silnici tak rozvážně, jako kdyby to nebyla zvěř divoká, nýbrž slepice z okolních kurníků. Je to tam opravdu parádní: jinak bych vás tam neposílal. Líbit se vám bude nejen ve Filipově, kde daňci dávají dobrou noc, ale také ve Všemilech, Kunraticích a hlavně v džungli nad Pavliným údolím.

Tajný tip

bistro Starý mlýn, tamtéž

Svačinu sice budete potřebovat, avšak s vodou to nemusíte přehánět. Doplnit ji můžete např. ve studánce nad Kunraticemi. Dole v obci se navíc nachází i bistro Starý Mlýn. Já tam ovšem nebyl, přestože vypadá docela sympaticky. V neděli totiž otevírá až ve dvě, tedy v době, kdy jsem už procházel kolem kamenické kaple Panny Marie. Jinak bych nestihnul autobus do Děčína. Zato jsem se zastavil v cukrárně na Náměstí míru. Je to tam sice hodně retro (nabídkou i cenami), avšak espresso vaří vynikající. Třeba jsem se ocitl v jedné z místních časoprostorových smyček. Kdo ví. 

Tagy