V záhadné Zóně nic nefunguje jako dřív. Základní fyzikální zákony zde neplatí, čas přestal běžet lineárně a krajina se začala sama od sebe měnit a různě přeskupovat. Ačkoliv tento stav trvá už několik let, stále se nepodařilo zjistit, co podivné jevy způsobilo: jaderná havárie, pád meteoritu nebo snad podivný piknik mimozemšťanů, kteří odletěli, aniž po sobě uklidili nepořádek? Třeba po nich zůstaly gravitační anomálie, bouře rozžhaveného „peří“ a superstatická pole podobně, jako po nás zůstávají nedopalky, obaly od žvýkaček a prázdné PET lahve. Těžko říct. Jisté je pouze to, že všechny pokusy o průzkum Zóny selhávají.
Nevšední cestovatelský zážitek
Přesto se tam vydávají noví a noví odvážlivci. Jedni do Zóny vyrážejí na lov suvenýrů, které pak draze prodávají. Další pátrají po bájné komnatě, jež údajně plní nejtajnější přání. Jiní zase hledají smysl života, Boha nebo sami sebe. Málokdo se ovšem ze Zóny vrátí, poněvadž je plná nástrah a pastí, s nimiž si nevědí rady ani zkušení průvodci, tzv. stalkeři, kteří tam pronikají navzdory tomu, že je celá oblast obehnána ostnatým drátem a bedlivě střežena policií. Stát totiž na ovládnutí Zóny dávno rezignoval. Jeho někdejší úsilí dnes připomínají pouze rezavějící torza tanků a stovky tlejících těl ve vojenských uniformách.
Taky vás tajůplná Zóna láká? Na dnešních Severotoulkách vám ukážu, kudy se do ní chodí. Pouhý itinerář vám nicméně stačit nebude. Pokud si před cestou nenastudujete proslulý román bratrů Strugackých nebo jeho neméně slavnou filmovou adaptaci z roku 1979, nikdy nepochopíte, co přesně vás v Zóně čeká. Stotřiašedesátiminutový opus Andreje Tarkovského vám navíc pomůže naladit se na zvláštní poetiku opuštěných lokalit. Oblast, do níž vás zavedu, je totiž značně zanedbaná. Navzdory tomu má jistý půvab, který ovšem není patrný na první pohled. Odhalit ho dokáže pouze zkušené oko lovce nevšedních cestovatelských zážitků.
Kouzlo severočeských paradoxů
Zatímco román ani jeho adaptace nejsou situovány na žádné konkrétní místo, „stalkerovské“ Severotoulky se odehrávají v reálných kulisách současných Sudet. Ty přesto působí hodně filmově. Dokonce to vypadá, jakoby Tarkovskij nenatáčel v Estonsku, nýbrž na trase Postoloprty – Lišany – Hradiště – Stekník – Trnovany – Bezděkov – Žatec, čili tady . To ostatně uvidíte sami. Vyrazit do Zóny můžete kdykoliv, koncem roku však bývá nejtajemnější. Slunce, jež visí nízko nad obzorem, zvýrazňuje strukturu oprýskaných fasád a ostrý vítr, který sviští přes dráty chmelnic, zase zní jako z jiného světa.
Postapokalyptická atmosféra Zóny přitom ostře kontrastuje s čerstvě opraveným centrem Žatce. Na jedné straně stojí vybydlené vesnice, opuštěná nádraží, chátrající areál kdysi honosného zámku Stekník, rozpadající se sila, sušárny a kravíny, na straně druhé zrekonstruovaná radnice, synagoga, Kněžská brána, chrám Nanebevzetí Panny Marie, kapucínský klášter a další historické stavby v hlavním městě chmele. To vše je zarámováno panoramatickými výhledy na Středohoří, Džbán, Doupovské a Krušné hory. Kouzlo severočeských paradoxů zatím dokážou ocenit pouze filmaři. Turisté ho naopak stále ještě neobjevili.
Ani jedno pořádné sci-fi
Různých kriminálek, válečných filmů a sociálních dramat vzniklo v Sudetech více než dost, pořádné sci-fi však ani jedno. Přitom by se tady dal natočit nejen Stalker, ale rovněž Armagedon, Ospalá díra, Zombieland, 28 dní poté, Melancholia, Tajemství Ocelového města a další podobné bijáky. Cestou budete mít aspoň o čem přemýšlet, tedy pokud nebudete hledat smysl života, Boha nebo sami sebe. Bůh sice okolí Žatce evidentně opustil, ostatní ovšem není vyloučeno. Třeba zjistíte, že smyslem vašeho života jsou dobrodružné výpravy po severních Čechách. Nebylo by to nijak překvapivé: já na to přišel už dávno.
Z postoloprtského nádraží se vydejte doleva do Hradiště. Tam narazíte na žlutou značku, jež vás dovede až do centra Žatce. U soutoku Ohře a Blšanky ovšem doporučuji turistické značení nerespektovat, jinak skončíte v blátivé pasti. Do Trnovan raději pokračujte po silnici: nejdřív doleva a pak doprava přes most. Nejen, že tak vyzrajete na jednu z nástrah Zóny, ale navíc uvidíte trosky historické sušárny chmele, kapličku Panny Marie Sedmibolestné a podivnou usedlost s rudou hvězdou na chlívku a sbírkou autovraků před plotem. Nechybí mezi nimi předpotopní traktory i prastará dodávka značky Garant.
Tajemné záření neznámého původu
V Lišanech stojí za pozornost pouze novogotická kaple Nejsvětějšího srdce Ježíšova a v Hradišti barokní kostel Svatého Šimona a Judy, který byl postaven na říčním ostrohu. Přestože historie obou obcí sahá hluboko do minulosti, což dokládá nález římského meče z přelomu letopočtu, dnes pomalu chátrají. Stát se úrodné oblasti dlouho nechtěl vzdát, armáda však neudržela pozice a nakonec byla nucena ustoupit do Žatce. Zůstal po ní dlouhý pás opuštěných bunkrů na pravém břehu Ohře. Chmel v Zóně nicméně stále roste. Dokonce je pokládán za nejlepší na světě. Že by mu prospívalo tajemné záření neznámého původu?
Nejzajímavější na „stalkerovských“ Severotoulkách ovšem nejsou Lišany, Hradiště ani Trnovany, nýbrž zámek Stekník, tedy rokoková perla ukrytá mezi chmelnicemi. Jedná se o rozsáhlý areál, jehož součástí je italská zahrada i komplex hospodářských budov. Zatímco samotný zámek byl nedávno zrekonstruován, jeho zázemí postupně upadá. Národní památkový ústav, který zde od roku 1997 sídlí, se sice snaží uchovat vzpomínku na život před katastrofou, avšak to, že zpustlý Stekník kdysi představoval výstavní centrum celého kraje, dnes zní stejně neuvěřitelně jako povídačky o nacistické základně na odvrácené straně Měsíce.
Tajný tip
Obávaná Zóna končí hned za Bezděkovem. Pakliže se vám podaří dojít až ke kasárnám na okraji Žatce, jste zachráněni. Dál už gravitační anomálie ani bouře „rozžhaveného“ peří nehrozí. Pokud cestou nenajdete smysl života, Boha nebo aspoň sami sebe, nezoufejte. Buďte rádi, že jste „stalkerovské“ Severotoulky přežili ve zdraví. Za odměnu si můžete dát nějakou laskominu v útulné cukrárně Amélie na náměstí Svobody . Zákusky, které tam prodávají, jsou moderní, poctivé a lahodné. Nebojte se zhřešit. Cukr totiž budete po šestnáctikilometrové túře potřebovat.
