Tady, co stojí ten dům, ve kterém sedím a píšu, tady bylo od šestnáctého století smetiště. Před tím tu stál mlýn, který vyhořel, a tehdejší mlynář se rozhodl, že ten nový postaví o pár metrů dál a sem prostě bude odhazovat odpadky. A ten nový mlýn, ten potom nechali zbořit komunisti, když v padesátých letech minulého století zjistili, že po vyhnání původních majitelů sem tolik nových lidí, kteří by ještě k tomu chtěli pracovat, prostě nedostanou. Takže některé baráky vzaly za své. Ta vesnice kolem, ta — tak nějak — zůstala.
O pár kilometrů dál si vesnice Fukov vedla o poznání hůř. Tam se nechtělo nikomu, takže v ní lehlo popelem baráků hned sto. Nebylo to úplně ráz naráz, ale když jedné noci zdrhnul i personál obchodu a nebylo si kde koupit ani provaz, aby si to člověk mohl hodit, odešli i ti poslední.
Budovy školy a kostela (kostela svatého Václava, mimochodem) byly odstřeleny v roce 1960.
Jo, dneska už se o Fukově zase mluví, město Šluknov, kam všechny ty pozemky správně spadají, tam seká trávu a instalovalo informační tabule, na bývalém hřbitově zase stojí kříž. A našel se i jeden původní náhrobek…
Když se pak vydáte po hranici kterýmkoli směrem, takových samot a polorozbořených vesnic najdete spoustu a neodbytně vás bude provázet spousta otázek. Třeba: kdo, kdy a proč?
Proboha proč!
S velkou radostí je možné posledních pár let pozorovat, že alespoň literatury na tohle téma přibývá. Je tu celá nová generace historiků a archivářů, kteří v archivech uklidili, všechno porovnali a teď už mohou výsledky své badatelské činnosti publikovat.
Poslední kousek, co přibyl v mojí knihovničce, je půvabná kniha, kterou vydaly Archiv města Ústí nad Labem a Muzeum v přírodě Zubrnice. Je to Průvodce po zaniklých obcích a osadách pod Bukovou horou. Petr Karlíček nám tu na několika čtverečních kilometrech (a dvou stech padesáti stranách) nabízí nejen poučený, ale i vtipný vhled do jenom těžko pochopitelné doby, kdy byla celá Evropa (a celý svět) vzhůru nohama po právě skončené válce a na nějaké opuštěné usedlosti pod Bukovkou nesešlo nikomu.
Ta knížka byla vzápětí po svém uvedení na trh rozebrána, což je dobrá zpráva.
Zároveň se na sociálních sítích ve skupinách nejzarputilejších milovníků opuštěných samot objevují povzdechy, že teď tam budou chodit lidi!
To jsou paradoxy.
(psáno pro reflex)
