Hra Jiřího Havelky Společenstvo vlastníků se na českých jevištích objevila v roce 2017. Spíše než o jevištích ale můžeme mluvit o uvedeních site — specific, třeba o masaryčce; já jsem společenstvo viděl poprvé v Ústí nad Labem v Domě techniky a je to jedno z těch představení, na které hned nezapomenete. Přesto se jednalo stále o představení pro divadelní diváky, kteří sledují kde se co šustne, než pro nějaký hlavní proud.
Potom se ale stalo, že Jiří Havelka podle svého textu natočil film, který už měl zásah násobně silnější a v tuto chvíli se hraje v osmi divadlech napříč republikou (!!!). Co se to vlastně stalo, že text ve kterém sledujeme skupinu spoluobčanů na schůzi vlastníků bytových jednotek, kteří nejen že nejsou schopni se dohodnout, ale jenom vedou nesmyslné spory, se nakonec nechají podvést dvojicí podvodníčků?
Člověk asi nemusí být zrovna vlastníkem bytu, možná stačí maringotka a svaz zahrádkářů, filatelistický klub a nebo jenom přenos z parlamentu…
Co se týká té poslední položky, traumatizuje i mně.
Pojďme ale do divadla.
Z těch osmi aktuálních inscenací se dvě hrajou tady u nás na severu.
Jedno v libereckém Malém divadle, druhé v městském divadle v Mostě; obě jsou svižná a stojí za vidění, přesto jsou rozdílná a proto stojí obě za vidění)
Šimon Dominik v Liberci přistoupil k předloze, dá-li se to tak říci, konzervativně, v připravené aréně vytvořil zasedací místnost a herci a herečky velice věrohodně předvedli schůzi, která nic nevyřeší. Soubor je dobře synchronizován, představení je dobře promazaný a fungující stroj. Herci jsou přesní, možná překvapí jak si Martin Polách poradil se svým trochu debilním panem Švecem, Janě Hejret Vojtkové ordinerní paní Horvátová sluší a Karolína Baranová a Jakub Albrecht (jako host) jsou prostě tradičně dobří.
Filip Nuckolls na to šel v Mostě trochu jinak. Neměnil charaktery postav ani jejich pohnutky, ale změnil hrací plán. Namísto klasické zasedačky zvolil tělocvičnu, která zásadně mění aranžmá a dovoluje hercům pracovat volněji s prostorem; uvolňuje jim ruce i nohy) Představení tak může být dynamičtější a prostě jiné.
Nuckolls navíc povolil svým postavám, aby byly méně z Prahy a více z Mostu, jestli mi tedy rozumíte…
Všechna představení, která jsem viděl před tím mosteckým byla prostě více civilizovaná, tady se méně předstírá. Inteligence, korektnost ani póza tu není před lidskostí a obyčejností.
Foto divadlo F. X. Šaldy
(Jestli vás zajímá, jestli pojedu i do dalších divadel, aby bylo srovnání kompletní, tak se obávám, že na takovou akci opravdu nemám sílu.)
Sečteno a podtrženo, viděl jsem do začátku února 2022 společenstvo vlastně čtyřikrát a nikdy to nebyl ztracený čas. Jestli bude tenhle text důležitý i do budoucna, bůh suď, ale rozhodně nějakým způsobem ilustruje naši přítomnost a byl bych rád, kdyby ho naši potomci nebyli schopni pochopit…
Na závěr tu mám ještě jeden tip pro jednotlivé divadelní produkce, které už vlastníky uvádějí: pro příště a pro radost diváků bych v každém měsíci stanovil jeden společný hrací den právě pro tuto hru a obsazení by se potom losovalo pro jednotlivá divadla. Změnilo by se obsazení, nikoli text, takže by obsah a myšlenky hry zůstaly zachované. A diváci by by se dočkali zajímavých obsazení.
Ostatně, jak jsem se dozvěděl, občas se něco podobného, díky složité pandemické situaci, už děje i když pouze v rolích, která jsou momentálně blokovaná karanténou a už to samo o sobě přináší nové možnosti.
Nebojte se toho!
