Pokud by věci zcela neznalý jedinec doklopýtal kolem čtvrteční (17/3/22) jedenadvacáté hodiny na ústecký zimní stadion, naskytl by se mu veskrze dojemný obrázek. Na ledě stojí sešikovaní domácí hokejisté s realizačním týmem, drží se kolem ramen a mnozí se slzou v oku hledí ke skandujícímu kotli ústeckých fanoušků. „Hoši, děkujem!“, nese se potemnělým stadionem. Copak je to za oslavu, pomyslel by si zřejmě. Vysvětlení situace se však vymyká chápání. Šlo o jakási zvrácenou oslavu bezprecedentního sestupu do třetí nejvyšší soutěže. Ostuda pro město velikosti a významu Ústí nad Labem nevídaná. Jak se zrodila? A kde se stala chyba?
Pražská čtvrť Letňany se stadionem připomínajícím hangár na skladování balíků sena před nepřízní počasí. Bruslařský klub Nová Paka. Dvůr Králové nad Labem. Hronov, jehož všichni obyvatelé by se vešli na ústecký zimní stadion, a ještě by mohli přizvat příbuzné z okolních vesnic. A Ústí nad Labem, stotisícové „město sportu“, jak s oblibou samo hlásá. Slovan se po sestupu dostává do vybrané hokejové společnosti. Pokud tedy vůbec bude schopen v létě nastoupit k nové sezoně.
Kdo by ovšem od činovníků ústeckého klubu čekal tiché balení čemodanů a demolici všech zrcadel na zimním stadionu, do kterého se po včerejšku nemůže podívat snad ani poslední místní nosič ledu, mýlil by se. Fanoušci se, krom kritikům po zápase hrozícího trenéra Macha, dočkali též plejády žehrání na osud. „To v jakém počtu jsme ten zápas odehráli a kam jsme ho dotáhli, je obdivuhodné,“ chválil své svěřence po prohře jednatel klubu Jan Čaloun pro klubový web slovanusti.cz. „Měli jsme spoustu zranění, někteří hráči zkoušeli s různými ošetřeními nastoupit, ale bohužel to nešlo. (…) Musíme sezónu zhodnotit a zanalyzovat,“ dodal. Aha. Tak já vám to trochu usnadním.
Nevyžádaná analýza odehrané sezony a směřování klubu HC Slovan Ústí nad Labem:
Navzdory každoročním všeobecným proklamacím není vedení Slovanu dlouhodobě schopné zajistit smysluplnou koncepci fungování klubu ani odpovídající finanční prostředky. Ačkoliv se tým tvořil s velmi nedůstojným cílem (alespoň pro krajské město) udržet druhou nejvyšší soutěž, nepodařilo se ani to. Kádr se v nejdůležitější fázi sezony zdravotně prakticky rozpadl, byl příliš úzký a nemocné hráče nebylo kým nahradit. Klub sice deklaroval jistou formu spolupráce s extraligovými celky, ta však byla v rozhodujících okamžicích nulová.
Slovan nemá funkční mládež. Dlouhodobě se nedaří zapracovávat vlastní odchovance do A týmu, přestože se tento cíl po dlouhá léta prezentuje na začátcích sezony jako stěžejní. Klub nemá kde brát. Klub nemá kde pořádně trénovat, jelikož jedna ledová plocha krajskému městu nestačí. Ačkoliv místní politici druhou ledovou plochu léta slibují a jedna z pofidérních místních stran, s níž jsou někteří představitelé klubu spjati, její výstavbu před minulými volbami slavnostně prezentovala jako hotovou věc, na jejím vytipovaném místě doteď roste lebeda. Technologicky se rozpadá i současná hala, poslední její „velká rekonstrukce“ by potěšila maximálně slavného šlechtice Potěmkina, nikoliv však pravidelné uživatele.
„Město sportu“ Ústí nad Labem dlouhodobě není schopné sport adekvátně podporovat. A tím nemyslím jen finančně – primárně by třeba stálo za to vysvětlit největším ústeckým znečišťovatelům, kteří doslova fungují na úkor zdravotního stavu místních obyvatel, že by recipročně mohli alespoň přisypat místním na kulturu a trochu toho sportovního vyžití. A když píšu přisypat, tak myslím odpovídajícím způsobem. Generální sponzoring velkého sportu je – vzhledem k tomu, co ve městě musíme dýchat – tím úplně nejmenším. Jistě si konkrétní společnosti dokážete do této rovnice již dosadit sami.
Závěrem analýzy bych ještě rád dodal – okamžitě zapomeňme na stesky svalující vinu na nepřízeň osudu. Slovan sice ve čtvrtek spadl do druhé ligy poté, co sehrál poslední utkání na dvě a půl pětky a na střídačce byla připravená naskočit uklízečka s rolbařem, ovšem to byl toliko důsledek procesu, který startoval již v létě, kdy se nepodařilo sestavit dostatečně široký kádr, již na podzim, kdy Slovan nebyl schopný doma dvakrát porazit Benátky nad Jizerou, kdy prohrával s Kolínem, kdy se do Ústí jezdilo pro povinné body.
Jak řekl Josef Hnátek: „Na žádnej ťukes nemáte, jste dřeváci, a proto taky hrajete vokres.“
Konec analýzy.
