V těsně předjarním sobotním večeru 19.března proběhl ve foyer Hraničáře koncert a především křest nejnovějšího počinu ústecké kapely FLY TO MARS. Kapela se probrala z delší hibernace a obohatila hudební trh novou deskou po dlouhých patnácti letech. Před početným publikem pokřtil desku bývalý člen FTM Vojta Vizír Vágner svým kouzelným imbusem a klasickým šampaňským. Deska se jmenuje Náladám, obsahuje desítku písniček a je k dostání jak v cd podobě tak na stále populárnějším vinylu, u kterého navíc vynikne velmi zdařilý přebal. Nahrávka vznikla v ústeckém Tajným studiu, jehož je leader FTM spolumajitelem. V průběhu moc a moc příjemného večera jsme vyzpovídali autorskou dvojici Františka a Lucku Podrápských a vymámili z nich pár podrobností o vzniku desky.
JH: Deska po patnácti letech. Proč to tak dlouho trvalo ?
FP: Tak my už jsme ji měli asi třikrát skoro natočenou, pokaždý s jinejma lidma a pokaždý s trochu jiným tvůrčím záměrem. A vždycky, když už jsme jí dodělávali, tak jsme zase byli o kousek dál a trochu jinde a zase jsme jí předělávali. Až před třema nebo čtyřma rokama jsem si postavili tuhle současnou kapelu. Po dlouhé době máme zase pocit, že je to kapela tvůrčí, takže konečně písničky vykrystalizovaly nejprve do koncertní podoby a pak jsme se rozhodli nějaký výběr toho nejsoučasnějšího konečně natočit a vydat.
LP: No, my jsme si nepostavili kapelu. My jsme potkali Bauštiho (Vladimír Bauštein. bicí), který byl ochoten a především schopen vnímat, o co nám s Frantou jde. A oslovili jsme Kubu (Jakub Vágner, basová kytara). A najednou zafungovala ta chemie. Cítili jsme to všechno hodně stejně. Pak se taky pěkně tvoří, dotváří. Jsme moc rádi, že deska je konečně hotová a že ji můžeme předvádět na koncertech. Na koncertech navíc chceme dát větší prostor i Verunce, která na desku nahrála housle.
JH: Deska je nezvykle klidná, já se nebojím říci téměř až relaxační, hudebně posazená trochu jinak, než jsme byli u FTM zvyklí slýchat.
FP: Ano, ten výrazný posun tu je. My jsme vždycky měli hodně elektroniky a teď jsme si řekli, že chceme, aby to byla víc živá kapela, elektroniku jsme se snažili minimalizovat. Aby se to dalo v podstatě zahrát třeba i na španělky. Je to víc kytarové. Byl to jeden ze záměrů, my jsme se s Luckou vrátili ke kytarám. A musím říci, že je to oproti tý elektronice velice osvobozující. Jsou to prostě víc písničky, než skladby.
JH: S tím asi souvisejí i ty texty. Až na jednu, dvě písničky v nich vlastně nic závažného neřešíte, jde spíše o náladovou poezii, která je nanejvýš lehce melancholická, ale rozhodně ne depresivní. Kdo vlastně píše texty?
FP: Tak autorsky je to tak, že Lucka dělá víc muziku a já dělám víc texty. Ale podepisujeme to oba. Nakonec je to vždycky spolupráce, jeden bez druhýho by to nefungovalo, Já se trochu podílím i na muzice a Lucka zase na textech tím, že mi dá nějaké téma, klíčová slova, upravuje si to frázování.
LP: Třeba písnička Jaro ta jasně vychází z nějaké nálady. Šla jsem domů kampusem, bylo jaro, krásné světlo ještě trochu studené, viděla jsem ty stíny na barácích… Přinesla domů, Franta to zpracoval do textu, který je pro mne velice poetický a který strašně ráda v tý hudbě převaluju.
JH: Byl to tedy záměr udělat takhle vyklidněnou desku, textově nekontroverzní?
FP: Svým způsobem vlastně ano, i když my jsme nikdy moc textů, ve kterých bychom řešili nějaké zásadní problémy, které hýbou světem, neměli. Jako mužský autor jsem do textů dal všechno svoje vnitřní „ženství“ (smích Lucky), aby se to Lucce jako ženě dobře zpívalo a byla to schopná prezentovat. Takže neřešíme nic radikálně, spíše poetizujeme. Koneckonců poetismus je to jediné, co dala česká literatura literatuře evropské, potažmo světové. Takže klidně napiš, že Podrápský se se skromností sobě vlastní cítí být pokračovatelem poetismu v české poezii (směje se).
LP: Pravda je, že když se to všechno připravovalo, tak jsme si řekli, že chceme něco, co si rádi pustíme, když přijdeme unavený z práce.
FP: Ano, to bylo to základní téma. Už jsme starší a když přijdeme z práce, tak se nechceme užírat nějakýma depresivníma věcma, který jsme poslouchali v devadesátkách. Nechci přijít z práce a valit to na sebe. Chceme to udělat tak, jak bychom si představovali jiné desky nebo hudbu jiných kapel, kterou bychom rádi poslouchali po náročném dnu. Může to být melancholie, ale nesmí to být deprese. Má to být klidná deska.
JH: Jo, to se rozhodně povedlo, poslouchá se to moc příjemně.
FM: A pak jsme přemýšleli, čím to je vlastně sjednocený a zjistili jsme, že je to sjednocený těma náladama. Každá písnička popisuje nějakou náladu. Odtud název Náladám. Typický příklad je třeba Cestou vody.
JH: Ano, to je moje nejoblíbenější. Pojďme ještě k přebalu, který vynikne především v tom velkém formátu na vinylu. Je výrazný a výborně vystihuje náladu celé desky. Kde jste k němu přišli?
LP: Ono se to má tak, že já mám umělecké výtrysky. Podle nálady buď píšu muziku nebo fotím. Asi ve čtyřiceti jsem začala zkoušet malovat, osahávala jsem si techniky a hlavně mne oslovila abstrakce. Takže přebal je vlastně přefocený jeden z mých obrazů, který se jmenuje Metamorfoza víly. Přefotil ho Aleš Loziak a samotnou mne překvapilo, jak krásně to celé vylezlo. Tedy i obal máme z domácí tvůrčí dílny.
JH: Desku jste si vydali vlastním nákladem. Jak jste to celé zafinancovali ?
FP: Do celého podniku jsme vložili vlastní peníze. Šlo především o můj sen dát si k padesátinám jako dárek naší novou desku a tak jsem to doma rozpočtově postavil jasně: uděláme to, ať to stojí, co to stojí. Lucka to nadšeně přijala a bylo rozhodnuto. Prostě jsme si dělali radost! Deska byla natočená asi za 14 dnů, ale pak jsme to skoro rok a půl mixovali, každá písnička měla třeba dvacet různých mixů, takže trochu alchymie, ale s výsledkem jsme opravdu moc spokojeni. Náklad je v cédéčkách i vinylech. A člověče, zjistili jsme, že cédéčko už je svým způsobem přežitý nosič. Spousta lidí nám říká, že ho vlastně nemá na čem přehrát…zase se ale vrátila doba vinylová, což mne těší.
JH: Přemýšlíte o nějakém koncertování?
FP: Tak určitě chceme. Naše koncertování bylo v poslední době hodně sporadické, ale tuhle desku bychom rádi podpořili živým hraním. Takže sice žádnou šňůru naplánovanou nemáme, ale půjde-li to, rádi si zahrajeme.
FLY TO MARS – Náladám
Lucie Podrápská zpěv, kytary, flétna…
František Podrápský kytary, banjo, programming
Vladimír Bauštein bicí
Jakub Vágner basová kytara, pískání
Veronika Brambůrková host na housle
(foto Ivan NĚMEC)
